Die Präsidentinnen

Werner Schwab (Rakousko)

PREZIDENTKY (DIE PRÄSIDENTINNEN)

z němčiny přeložil Josef Balvín

3 ž

fekální groteska

Když v roce 1988 zaslal W. Schwab text Prezidentek vídeňskému Burgtheatru („s domýšlivou představou, že jsem napsal provozování schopnou hru, posílám tu věc prostě Vašemu divadlu. Třebaže o nárocích a potížích uvnitř takového podniku mám jen mlhavé tušení, prosím vás přesto o posouzení a reakci...“), byla mu tato vrácena jakožto nehratelná („Tři ženy a příbuzné v zanedbané obytné kuchyni. Dialogy o osobních a rodinných problémech v tom nejnižším maloměstském prostředí. Primitivní realistické dialogy s bavorským názvukem, prolamované pozoruhodně obscénní fantazií. Vinou nedostatečných jazykových schopností autora mnohé bezděčně komické. Surrealistická fraška končící (i dramaturgicky) v chaosu. Nehratelné.“). Nicméně na jaře 1994 se konala premiéra v Akademietheatru a od té doby patří hra oceněná mnohými cenami k nejčastěji hraným rakouským dramatům, i v Burgtheateru.

Hra vyrůstá z jazyka, je to "hra k mluvení", jediné dramatické akce se dočkáme v samém závěru hry. „V podstatě vzato, není zde čemu se smát, nepadne jediný vtip, není zde jediný na smíchovou reakci vypočítaný gag; ty ženy nejsou v nejmenším směšné, jsou spíš lecčím i odporné, probouzejí nanejvýš pocity trapnosti či soucitu. A mluví jazykem, který by mohl v inscenaci ne tak dokonale vybalancované vyvolávat i nechuť. A tak lze ten smích chápat jako radostný smích nad překvapivými objevy, nad dosud neslyšeným, nad nečekanými - často absurdními - souvislostmi, nad rozporem mezi smrtelnou vážností, s níž "prezidentky" jednají, a malostí, banalitou, pošetilostí jejich tužeb a iluzí ... A tak diváci hru a její šťastnou realizaci vnímají: ne jako "žánrový obrázek ze života", ale vysoce stylizovanou umělou skutečnost, kde mnohé je sice opravdu ze života, ale vůbec nic jako v životě.“ (Josef Balvín). „Těžko stravitelná směs bigotnosti a chlípnosti, krve a exkrementů, vysokého umění a nejhlubší banality" (Theater heute 8/1994). Nicméně diváci hru přijímají v její neobvyklosti bez jakýchkoli zábran, spontánně a s nezakrývaným potěšením.

U nás byla uvedena poprvé ve Zlínské herecké škole - Divadle Mandragora 4.4.1997, dále např. v Pražském komorním divadle v Praze (Komedie) 20.11.1997, v Divadle Na prahu Praha (20.11.1997), v Divadle v sedm a půl Brno (6.6.1998), Jihočeském divadle České Budějovice (12.10.2001)...

„Postavy komunikují prostřednictvím svých vnitřností: střeva a sekrety, jazyk, semena, otvory a maso stávají se dialogickými metaforami pro okolní svět i duševní stavy. Nitro postav je produkováno doslovně tak, že Schwab svým postavám popisuje kůži na těle. Prostor se touto subkutánní metodou redukuje na stereotypní koncentrický pohyb okolo lidského těla." (Corina Caduff).