Die Eine und die Andere

Botho Strauss (Německo)
DIE EINE UND DIE ANDERE (JEDNA A TA DRUHÁ)
7 m, 5 ž
(2 matky kolem 60 let, syn a dcera těsně před 30, další 2 ž, 6 m)

Při výprodeji v obchodním domě se potkají dva mladí ztracení lidé: Elaine je typ, po kterém se všichni vozí, Timm ji sice jako náhodný kolemjdoucí brání, ale blouzní o jakési touze po bolesti. Ve sledu dalších scén se ukazuje, že jejich setkání nebylo jen náhodným podnětem k rozvíjení příběhu, ale že jeho podložím je osudové pouto, o kterém ani jeden z nich neví. Botho Strauss je zkušeným dramatikem, který podnikl mnohé exkurzy do zápletek a motivů antického mýtu a dramatu, a tak, přestože se hra Die eine und die andere (Jedna a ta druhá) odehrává v současnosti, tušíme za propletencem vztahů zúčastněných postav pachuť archetypálních a osudových vin, dřímajících tužeb po pomstě a incestní přitažlivosti. A skutečně: Elaine a Timm jsou ve skutečnosti nevlastními sourozenci, přičemž jejich matky Insa a Lissie jsou jako dva protikladné ženské typy věčné sokyně-přítelkyně, které se kdysi podělily o Elainina a Timmova otce, zkrachovalého akademika. V přítomnosti hry se celá historie opakuje. Insa vede opuštěný penzion kdesi na samotě a čeká na věrného posledního hosta Marca. Namísto bujarých hostů, na které bývala Insa v časech slávy svého podniku zvyklá, je obklopena lidmi, které těžce snáší: osmadvacetiletou dcerou, která ne a ne se vyhrabat z rodného hnízda, a přítelkyní-nepřítelkyní Lissie, která se tetelí škodolibostí nad nežádoucí přitažlivostí propuklou mezi „dětmi". A namísto naplnění romantických představ Insy o pozdním románku s Marcem přichází kruté rozčarování: Lissie jí ho mrštně přebere. Tyto události jen přiživují oheň dávné nenávisti mezi oběma ženami, a proto Insa bude do krve bránit rodícímu se vztahu mezi Elaine a Timmem. Neúprosná matematika vztahů postav ve hře je doplněna o scény naplněné zvláštními vizemi. Elaine jako odkvétající bezdětnou ženu pronásledují záhadní duchové a „hejna nenarozených dětí", díky nimž občas vzlétává. Timmovo příjmení zní Kalich, bydlí ve společné mládenecké domácnosti s příteli Hřebíkem a Houbou a při jednom z večírků, kterého se účastní i Elaine, ji v jakémsi bláznivém rauši ukřižují na dveřích. Následuje scéna, kdy Lisse a Elaine navštíví výstavu nazvanou Zbytky budoucnosti - budoucnosti, ve které lidé trpěli nedostatkem bolesti a kterou naštěstí již máme za sebou. Strauss tedy ve hře velmi obratně pracuje se zcela aktuálními typy postav ze současného života a zároveň s dávnými archetypy evropské kultury, díky čemuž navozuje ve hře dojem jakéhosi zvláštního současí. To je naplněno „duchy našich životů", kteří nás neúnavně pronásledují, ať jsou to řecké Erynie či svědomí moderního člověka.

mč