Design For Living

Noël Coward (Velká Británie)

DESIGN FOR LIVING (NAVRŽENA PRO ŽIVOT)

3 m, 2 ž

komedie

Tato Cowardova provokativní variace na žánr romantické komedie z roku 1932 posloužila jako námět hollywoodského filmu Láska mezi umělci z roku 1933. Hra však není jen efektním nosičem hereckých výkonů a příslovečného Cowardova vtipu. Autor v této hře vypsal svou variantu střetu dvou hodnotových světů – světa tradiční morálky a světa nestandardního partnerského trojúhelníku – konflikt, který vnímal velmi osobně.

Gilda je bytová návrhářka a žije s malířem Ottou v Latinské čtvrti v Paříži. Jednoho dne má ale románek s jeho nejlepším přítelem, dramatikem Leem. Leo právě okusil jak chutná sláva na Broadwayi. Vztah s Ottou se rozpadá, svědkem je rodinný přítel Ernest, obchodník s obrazy. Druhé dějství začíná zhruba po roce. Gilda bydlí s Leem v Londýně, ale spokojená není. Život po boku úspěšné celebrity ji nebaví, ráda využije příležitosti, že se po roce objeví oběma postrádaný Otto a společně provedou Leovi totéž, co musel předtím vytrpět Otto.

Na scéně se opět objevuje Ernest – jakoby měl dar přepadat své přátele v těch nejméně vhodných situacích. Řešení je ale svérázné – Gilda odchází s Ernestem, Leo se vrací, v bytě nachází Ottu. Když oba zjistí, že je Gilda opustila, zapíjejí hořkost a obnovují v divoké pitce své přátelství. Gilda se poté stává ženou obchodníka s obrazy Ernesta, úspěšnou bytovou návrhářkou s bohatou klientelou v New Yorku.

Třetí dějství se odehrává po dvou letech. Na večerní prohlídku s klientkou vtrhnou Otto s Leem odhodláni způsobit skandál a vytrhnout Gildu z jejího současného prostředí. Nejprve se jim podaří vypudit hosty, Gilda je posléze přesvědčí, aby odjeli spolu s nimi, ale dá jim do ruky klíč od apartmá. Sama mizí zadním schodištěm. Na druhý den ráno se Ernest vrací do svého apartmá po náročné obchodní cestě. K svému překvapení nenajde doma svou ženu, ale dva bývalé přátele oblečené do jeho pyžama. Do toho přichází Gilda, aby Ernestovi vyjevila, že po zralé úvaze usoudila, že manželství není nic pro ni, a dává před ním přednost nejistému vztahu se dvěma excentriky. Ernest, doposud vzor racionality a uměřenosti, dostává amok, komicky završený pádem přes hromadu nakoupených obrazů. Hra končí maniakálním smíchem Otty, Lea a Gildy.

Cowardovu hru znovu s úspěchem uvedlo divadlo Old Vic v září 2010. Režisér Anthony Page vytvořil na této nedotované londýnské scéně živou hereckou inscenaci, ve které dal vyniknout nejen vtipnému Cowardovu textu, ale posílil téma křehkosti vztahů a nevypočitatelné povahy erotické lásky.