Das Fest der Krokodile

Felix Mitterer (Rakousko)
DAS FEST DER KROKODILE (SVÁTEK KROKODÝLŮ)
3 m, 2 ž
Dekorace: zbořeniště

Mittererova hra z r. 1994 se snaží formulovat důsledky dlouhotrvajícího válečného konfliktu v lidech. Hra se odehrává na jakémsi zbořeništi - smetišti, kde v odložených rourách přežívá a před válkou se schovává trojice lidí: starší muž Hubertus, žena Tini a dívka Eva. Tini se po celou hru snaží neporodit předčasně dítě, Eva se navzdory ostatním stará o jedinou rostoucí květinu, Hubertus je organizátor. Do jejich prostoru vstoupí nečekaně nový člověk - Andreas, sportovec, a ptá se na cestu k nejbližšímu letišti, aby se stihl dostavit na příští olympiádu. V reakcích na jeho osobu se projevují povahy a rozlišují uznávané hodnoty u jednotlivých postav. Eva dělá, co může, aby sportovce upoutala a láká ho na ples. Andreas ochotně uplatňuje svoje tělesné schopnosti a sebevědomě nabízí autogramy. Tini ho pošle k řece pro vodu; vody je nedostatek, řeka vysychá a hrozí s tím spojené problémy. Hubertus ocení Andreasovy výkony a po vojensku ho zajme: mohl by být také terorista nebo špión. A přijde další osoba - k smrti vyčerpaný voják Stephan. Tini v něm rozpoznává jednoho ze svých synů, Eva se k němu hlásaí jako jeho snoubenka. Když voják sdělí své poselství, prohlásí se Hubertus za prezidenta země (jinak je však básníkem), který se zde dočasně inkognito schovává a sleduje a řídí boj s nepřítelem. Nevnímá Stephanovu únavu, dává mu další rozkazy, ten je poslušně plní. Andreas mezitím nenápadně zapnul nahrávání hovoru na magnetofon. Dochází k prudkým konfliktům nad Hubertovou válečnou propagandistickou básní a k dalšímu vyhrocení postojů a konfrontaci hodnot. Hubertus čím dál víc terorizuje ostatní. Když se odhalí Anreasovo nahrávání a je označen za špióna, má být na místě zastřelen. Stephanovi však dojdou náboje a než si vezme novou zbraň, Andreas uteče. Je slyšet, že byl zastřelen na nepřátelské straně. A z valu nad smetištěm je vidět, že jeho tělo vzápětí sežrali krokodýli, kteří se sem mezitím začali stahovat za zbylou vodou v řece. Stephan vidí poslední naději v mírových jednáních, Hubertus jim ale chce za každou cenu zabránit, protože chce válku vyhrát a ne ustoupit kompromisnímu řešení. Tini si plánuje budoucnost - chce být majitelkou zářící prádelny. Nedostatek vody hrozí čím dál víc, zejména, když už nelze k řece díky krokodýlům projít. Hubertus tedy rozhodne zastřelit Evu, jakožto nejméně potřebnou. Než však Stephan rozkaz splní, ozve se střelba a Hubertus zjišťuje, že nepřítel byl napaden hladovými krokodýly. Nadšeně provolává slávu svému vítězství a slaví svátek krokodýlů. Jenomže krokodýlové se v obrovském množství přibližují i ke zbořeništi. Tini rychle porodí své dítě, aby mohla lépe utíkat, proběhne mezi dravci pryč, anižby se jí cokoliv stalo, zatímco ostatní s hrůzou sledují, jak se ze všech stran přibližují krokodýlí oči.

Mitterer zde ve velmi prvoplánovém rozdělení povahových rysů varuje v podstatě před vším, co naše civilizace propaguje a své sympatie věnuje pouze pragmatické ženě, která pudově zachovává život pro budoucnost.