Crave

PUZENÍ (Crave)

4 postavy

„Mluví o sobě ve třetí osobě, protože samotné pomyšlení, že je to, co je, že by mohla být sama sebou, je něco, co její hrdost nedokáže unést.“

„Přála by si, přeje si, tolik si přeje, aby se něco stalo, a ona začala konečně žít.“
Předposlední hra kultovní britské autorky, která neodmyslitelně patří k dramatikům „coolness“ vlny z devadesátých let minulého století, vystihla ve svém díle pocity celé generace. Postavy se probírají po intenzivní pařbě a snaží se poctivě zhodnotit, co všechno už mají za sebou. Odpovědně zvažují, kudy dál, a tuší, že předstíráním před sebou samým si člověk dává góly do vlastní branky. O životě a jeho barvách, o naslouchání srdci, poeticky a s humorem pořádně syrovým...

Syrový básnický obraz nekonečné touhy, marnosti z pocitu nedostatečnosti života a jeho paradoxu. Je potřeba naslouchat srdci.