Cheek To Cheek

Jonas Gardell (Švédsko)

CHEEK TO CHEEK

3 m, 9 ž

muzikálová komedie

Zvláštní hra o bizarním vztahu zkrachovalého herce se zálibou v transvestitismu a zaměstnankyní pohřební služby. Margareta už dávno není mladá, není vdaná, nemá děti, není milovaná. Ragnar taky není tak slavný, jak si kdysi představoval, projektuje si svůj život do osudu slavných zpěvaček s tragickým koncem (Billy Holiday, Edith Piaf, Judy Garland), a jeho nejnovější show bude asi pěkný průšvih. Ti dva se seznámí na inzerát v rubrice osamělých srdcí, a ačkoliv se pyšný Ragnar chová příšerně, Margareta se do něj zamiluje. Ač nesplňuje jeho požadavky na mládí partnerky, Ragnar se od ní nedokáže odpoutat, neustále ji uráží a ponižuje, přesto se k ní pořád a pořád vrací. Margaretin vztah k němu je až masochistický, není však o nic divnější než její práce – připravuje mrtvoly do rakví a zařizuje pohřby. Z pohledu „normální“ ženy (představuje ji vdaná kolegyně Erika) je Margareta šílená, ona však prožívá jakési zvláštní štěstí, jsouc jediná schopná poskytnout Ragnarovi to, co on odmítá pojmenovat: lásku. Hasnoucí hvězda dojde na hranici propasti a zachránit svou pověst dokáže jedině sebevraždou. V poslední chvíli k sobě volá Margaretu, a tak umírá v jejím náručí. Patos konce ospravedlňuje ironické traktování smrti v průběhu celé hry: drásavým „milostným“ příběhem totiž prolínají scény z pohřební služby, které značně demytizují „poslední rozloučení“. Sledujeme v nich tři sestry, které připravují pohřeb nejprve svému otci, o němž nedokážou říct jedinou osobní věc, a na konci matce, o jejíchž životních snech nemají nejmenší tušení.

Překvapivý text, jehož název pochází z písně Ginger Rogersové a Freda Astaira Cheek To Cheek, se dokonale pohybuje mezi žánry: oživují ho taneční muzikálová čísla a narážky na svět showbusinessu, včetně citací reálných songů; najdeme v něm travestii, výsměch i dojímavé city. Hra má velice filmovou atmosféru, není divu, že byla převedena i na plátno.

Text pochází z roku 1992, o pět let později byl podle autorova scénáře zfilmován.

Jonas Gardell (1963) je švédský prozaik, dramatik, scénárista a komik. Jeho první román Pašijová hra (Passionsspelet) vyšel r. 1985. Od té doby uveřejnil zhruba desítku próz, Jak roste komik ( En Komikers Uppväxt) byla adaptována pro televizi jako seriál. Napsal také bezmála deset her a dva filmové scénáře. Dnes je považován za jednoho z nejznámějších švédských stand-up komiků.

Text máme k dispozici v anglickém překladu.