Červená knihovna

Arnošt Goldflam
ČERVENÁ KNIHOVNA
1 žena

Monolog, v němž se ze sebechvály a obhajoby sebe sama stává, aniž by si to mluvčí uvědomil, sebeobžaloba. Žena dostane nepodepsaný dopis, který si vyloží jako výhrůžku. Pozve si společnost, snad aby nebyla sama, a vykládá jí, jak je absurdní, že by ona mohla mít nějaké nepřátele. Stále víc je přitom dojata a unešena vlastní dobrotou, ochotou, snad až sebeobětováním, a to zvláště ve vztahu k mužům. Z kontextu ovšem vyplývá, že všechny své partnery (a nebylo jich málo) značně ničila, pokud je nezničila úplně. Sama sebe a svůj život nám předkládá jako vzor a ideál. Sobectví, bezohlednost a citová prázdnota se z jeviště přímo valí.