Celý Shakespeare zjedený za poldruha hodiny

(The Complete Works of William Shakespeare - Abridged)

Když v roce 1981 vzal jistý Kaliforňan, Daniel Singer, do ruky výtisk Hamleta a začal z něj vytrhávat stránky, aby ho posléze - jak sám říká - „napadl" s tužkou v ruce, nato najal tři naprosto cizí Kaliforňany a nastudoval s nimi revoluční renesanční vaudeville, jen stěží mohl tušit, že začal proces, na jehož konci spatří světlo světa bezesporu největší dramatický počin v dějinách divadla. K Hamletovi se postupem času přidala hra Romeo a Julie, přičemž obě hry dokázala Singerova „Zredukovaná shakespearovská společnost" zahrát za neuvěřitelných 40 minut! S lety praxe a u příležitosti blížícího se vystoupení na festivalu Fringe ve skotském Edinburghu, se společnost rozhodla vzít souborné dílo velkého Barda takříkajíc jedním šmahem a výsledkem se stal milník v dějinách světového dramatu: všech 37 her a 154 sonetů předvedeny na jevišti za neuvěřitelnou jednu hodinu! Fenomenální úspěch v Edinburghu v roce 1987 znamenal pro celou „Zredukovanou společnost" přelom. Následovala veleúspěšná sezóna v londýnském West Endu a úspěch slavili a slaví nadále na jejich až dodnes trvající divadelní šňůře po Spojených státech. Dnešní „Zredukovaná společnost" čítá tři herce a předvádí souborné dílo velkého Barda za stále rekordní dvě hodiny...v představení, na které se jen tak nezapomíná.

Komedie Souborné dílo WS je velice chytře napsaná už z toho důvodu, že si v něm každý najde něco. Bránice anglistů, znalců Shakespeara, ale i těch, kdo kdysi na základní škole omylem zaslechli slovo Hamlet, nebudou ušetřeny. Na několika místech je sice výhodou vědět, že kupříkladu jistý Tom Stoppard napsal hru o jistých pánech Rosencrantzovi a Guildensternovi, ale na takovýchto nuancích hra zdaleka nestojí. V první polovině společnost za svižného tempa, místy až zběsilého, předvede popořadě kompletního Romea a Julii (ve dvou hercích!), všech šestnáct komedií, Macbetha, všechny historie, zkrátka a dobře s výjimkou sonetů a Hamleta se vše, včetně kratší přednášky o životě velkého Shakespeara, stihne za první polovinu. Hra, která doslova hýří invencí, není prezentována čistě jako sled her, ale spíše jako Večer se Shakespearem, během kterého se divák dozví nejen něco o Bardově životě, jeho díle, ale mimo jiné také o tom, co znamená inscenační postup (Othello v „rap" verzi, Troilus a Cressida jako taneční číslo, Titus Andronicus jako televizní kuchařka nebo historické hry pojaté jako fotbalový mač), jak to dopadne, když se herec zhroutí pod tíhou Hamletova slavného monologu o bytí či nebytí, nebo třeba když si na konci první poloviny jeden z herců postaví hlavu, že Hamleta už znova hrát zkrátka nebude. Ve scéně v druhé polovině je publikum doslova zataženo do děje, respektive na pódium, když se jedna náhodně vybraná divačka, jeden náhodně vybraný divák a s nimi i celé publikum snaží pod vedením všech tří herců a za pomoci freudovské analýzy vybudovat a ztvárnit vnitřní rozpolcení Ofélie. Pokud by se někdo snad pozastavoval nad tím, proč Hamlet zabírá téměř celou druhou polovinu, je také dobré podotknout (krom toho, že originální verze trvá nějaké čtyři hodiny), že Hamleta si zde užije divák hned třikrát! Podruhé asi ve tříminutové verzi a - jakoby se to už samo o sobě nevymykalo chápání - napotřetí ve zhruba dvouminutové verzi pozpátku...a to doslova (nebo lépe řečeno slovo od slova)!

Jedinečný zážitek nepramení pouze ze série skvělých gagů a klauniád. Hra je právě proto tak povedená, že se odehrává na pozadí genia velkého Barda, jehož se za pomocí vpravdě divadelní ekvilibristiky snaží ve dvou hodinách bezezbytku obsáhnout. Skvělá scéna z druhé poloviny, kdy se na moment chytře a nenápadně zvolní tempo a kdy jakoby z jiného světa pomalu a klidně pronáší jeden z herců Hamletův monolog k Rosencrantzovi a Guildensternovi z druhého obrazu druhého dějství, nikoho nenechává na pochybách, kdeže se vzalo to velké „B" ve slově Bard.