Čas katů

Kornel Hamvai (Maďarsko)
ČAS KATŮ (HÓRÉHOK HAVA)
z maďarštiny přeložila Kateřina Pošová
27 a více mužů, 12 žen - možnost zdvojování rolí

Děje se v revoluční Francii roku 1794. Hru ironicky otevírá svaté přijímání: Jean Pierre Roch, venkovský kat v městečku Longwy s rodinou a učedníkem pokorně přijímá tělo Kristovo. O moment později si již razí cestu lačným davem k lešení s gilotinou. Připravuje se vykonat revoluční spravedlnost. Je tu i orgán revoluce osobně ztělesněný občanem Jarognem. Orgán je nahý - krom revoluční šerpy a klobouku s rozetou. Občan Jarogne se totiž zasazuje o postavení puritánství mimo zákon. Popravovaná je žena. Na Jarognův pokyn jí strhnou blůzu. Žena je polonahá. Za okamžik jí ostříhají vlasy, hlava padne do koše, aby ji Roch zdvihl a ukázal dychtivému davu vyzbrojenému divadelními kukátky. Je to první poprava představení a zároveň poslední, které se Roch účastní aktivně.

Zanedlouho jsme již svědky katova rodinného štěstí: hádka nad otevřeným dopisem. Roch se rozčiluje, že mu žena otevřela dopis. Zbytečně. Je negramotný, a žena mu musí stejně každý dopis přečíst. Tento je úřední. Roch má být přeložen do Feurs, kde je víc práce. Roch se vydává do Paříže pro pověřovací listiny. Nechápe, co se kolem děje, ale podřizuje se. Již v kočáře je svědkem toho, jak se veškeré hodnoty rozpadají, a to je teprve na začátku svého putování. Ve dvou dnech je třikrát nevěrný své ženě, a pokaždé jde trpělivě do kostela ke zpovědi. Zjišťuje, že není schopen dát do pořádku své papíry: v okamžiku, kdy předá svůj dopis a čeká na pověřovací listinu, přijde zpráva, že zatkli Robespierra. Rochovi řeknou, aby přišel zítra, ale nazítří už je všechno jinak a co víc, Roch se mezitím stal obětí známé pařížské kapsářky a nemá doklady: nedokáže prokázat svou totožnost. Papírově neexistuje, jakýkoli pokus o nápravu znamená jen hlouběji zapadnout do úřednické mašinérie. V dopisech, které negramotný kat snová v duchu své ženě, vnímáme celou šíři absurdity. Sama gramatika těchto dopisů, které nikdy nedojdou svého adresáta, je přesným obrazem zmatku, kdy kategorie přítomnosti, minulosti a budoucnosti přestávají existovat, čas je deformován v přízračný řetězec okamžitých vjemů a prožitků, tak krátkých jako mrknutí víček na gilotinované hlavě Lavoisiera.

Aby se dostal zpět domů do Longwy, chce Roch použít jediného možného způsobu dopravy, který zbývá těm, kteří ztratili svůj pas: musí letět balónem. Tím se zároveň splňuje jeho nejtajnější přání, balón se ale dostává do bouřky a padá. Těla dvou spolucestujících jsou nalezena, ale Roch zmizel. Když zřízenci přinášejí paní Rochové tělo k identifikaci, rakev je prázdná. Poslední slova patří paní Rochové: "Jean Pierre... ty jsi ale blázen!" Hlavu ztrácejí všichni. Robespierre i Lavoisier, řadové oběti revoluce i její "děti". Hlavu ztrácejí i ti, kdo přežívají. Jen hlavní hrdina si zachovává svou lidskou důstojnost: ztrácí se celý.

V české premiéře uvedlo pražské Švandovo divadlo, 2002.