Brontës

Patrick Barlow (Velká Británie)

THE BRONTËS (BRONTEOVI)

2 m

V bizarně komickém zpracování osudů slavné rodiny se Barlow opět drží svého oblíbeného principu divadla na divadle. Dvojice herců Desmond a Raymond, kteří na sebe v tomto případě vzali úlohu rozhlasových moderátorů, prezentují pokračování cyklu hraných dokumentů pro BBC4 - Umění a Jak vznikalo.

Komentáře Desmonda (ten schopnější) a Raymonda (ten, který těžko chápe, ztrácí se v textu, bojuje s neobvyklými slovy) jednak tvoří můstek k prezentaci pohnutých osudů rodiny plné talentovaných umělců a jednak pokaždé zařadí zpátečku, když se děj začne bořit do bláta ponuré nostalgie vřesovišť. Nejdřív se přes mlhovinu času přeneseme do Yorkshiru do doby, kdy otec Brontё v malinké rakvi pohřbívá svou poslední dceru, malou, ale slavnou autorku Jane Eyerové, Charlotte. Postupně se pak Raymond a Desmond, často záměrně neobratně, střídají v rolích všech příslušníků Brontёovy rodiny, zamilovávají se do teskných blat, tříbí svůj talent v psaní i malování, píší svá slavná i méně slavná díla, s naivním patosem parodujícím styl svých děl vševědoucně komentují své osudy a dobu, pomalu chřadnou a umírají.

Autor vystihl slabiny žánru hraných dokumentů a vtipně ho paroduje. Marní jsou už sami moderátoři a jejich nemožná přeřeknutí, otřepané fráze a nenápadité oslí můstky. Nejvíc ovšem trpí postavy, které se neřídí skutečnými pohnutkami, ani svou psychologií a v moci svých stvořitelů se stávají loutkami pro sdělení historických faktů.

Raymond: Dobrý den, dcery.

Desmond: Dobrý den, matko.

D: (Jako Branwell) No, já jsem tady vlastně taky.

R: Pardon.

D: Že jsem tady taky. Branwell, tvůj syn.

R: Ach tak. Dobrý den, Branwelle. Ano. Promiň. No. Prostě…obávám se, že tak nějak umírám….

D: Umíráš?

R: Ano, ano, už to asi tak bude, moje šikovná a milá Anno Bronteová.

D: Ale vždyť jsme teprve přijeli.

R: Já vím. Omlouvám se.

D: A všichni jsme ještě tak mladí. Celý život je před námi.

R: Přede mnou teda ne.