Blics, zděs tancujut

Andrej Karelin (Bělorusko)

BLICS, ZDĚS TANCUJUT (BLIC, ZDE TANČÍ)

2 m, lidé

Název hry BLITS (БЛИЦС) je zkratkou z postsovětské reality. Znamená: „ochraňuj lásku a ceň si svobody". Hra Andreje Karelina pojednává o posledních hodinách muzikanta Viktora, vystupujícího pod pseudonymem Rock, který je odsouzen k smrti.

Hra se odehrává se vězení. Odsouzení čekají na popravu. Mezi nimi i Viktor, očekávající smrt - večer mu totiž řekli, že ráno v pět půjde do sprchy. Najednou neočekávaně přichází Matthew, jeho bývalý spolužák a kolega z již rozpadlé rockové kapely. Přichází s pivem a chce s Viktorem hrát hru „otevři a vyhraj". Viktor ho rád vidí, ale je zaskočen, jak se dostal do míst, kam nesmí ani matky odsouzenců. Matthew mu prozradí, že zahrál bachařům na flétnu, a ti ho pustili. Na důkaz vyndá nástroj a zahraje. Společně vzpomínají na minulost, Viktor se dozvídá, že jeho skupina byla po jeho zatčení rozpuštěna a členové pronásledovaní. Matthew pro někoho pracuje, ale nechce o tom říct víc. Sdělí Viktorovi, že se oženil a má děcko s Viktorovou přítelkyní Renatou. Viktor se jí snaží napsat vzkaz, ale z Matthewova chování usoudí, že právě on je jedním z katů. Místo toho svou vlastní krví napíše na notový papír píseň pro svoji kapelu.

Matthew chce, aby si Viktor vzpomněl, co se stalo toho večera, kdy byl Viktor obviněn z vraždy. Ale Viktor je alkoholik a na nic si nevzpomíná: pohádal se s Renatou, která ho našla ve společnosti dvou pochybných individuí. Poprali se. Matthew přiznává Viktorovi, že mu celý život záviděl a že chtěl zaujmout jeho místo po Renatině boku. Po Viktorově zatčení si ho - v tu chvíli těhotná - Renata vzala, aby ochránila své děcko. Mathew pomohl skutečnému vrahovi zahladit stopy tak, aby podezření padlo na Viktora, také proti němu později svědčili u soudu. Manželství s Renatou mu ale štěstí nepřineslo. Renata se snaží zjistit, co její manžel ve skutečnosti dělá, a vlastně se ho štítí.

Je pět hodin ráno. Matthew nabízí Viktorovi, aby si podal žádost o milost, to však Viktor odmítá, ví totiž, že je nevinen. Poté se kulisa vězení rozpadne - zhroutí se stěna, v níž jsou dveře. Viktor se směje: „Odstranili dveře! Není odsud úniku! Nikdy neodejdeš."

V posledním okamžiku hází Viktor na Matthewa deku s nápisem „Cena" a nechá ho hádat, co vlastně vyhrál.... Viktor je popraven.

V závěrečné scéně stojí Matthew v ostré záři reflektorů a slyší hlas novinářů: „Jak je možné žít v zemi, kde nebyl zrušen trest smrti?" Hra končí Mathewovovým monologem, v němž tento trest obhajuje. V polovině je přerušen - vězení zmizelo, ale na místě, kde Mathew zůstal, nejsou žádné dveře, není úniku, musí ve zničeném vězení zůstat navždy.

Text je v agentuře k dispozici v ruském originále.