Blbá Veruna

Arnošt Goldflam

BLBÁ VERUNA

6 m, 3 ž

„A proč jsme blbí, mami? Já jsem taky blbá?“

Melancholická komedie o konci starého světa. Důchodce AG vzpomíná (tentokrát v těle mladé dívky) na to, co všechno jsme prožili, jak jsme za bývalého režimu naučili létat, stát se neviditelnými, páchat sebevraždy a jak si třeba užít důchod.

Děvčátko Veruna nás provází svým životem, zavádí nás do časů prvních májů a jejich průvodů (ve kterých ale Veruna vidí pochodovat i zvířata ze ZOO), svět její fantazie se prolíná se světem reálného socialismu, monology otce a matky se vracejí do minulosti, do časů vzájemné romantické lásky, jejíž radostnost kontrastuje s tíživou atmosféře současnosti, která se až zpětně, v dnešních vzpomínkách jeví i poeticky. Zatímco další postava děje, Verunin malý spolužák Libor, řeší s Verunou problematiku šulína a kudy různí lidé čurají, otec musí v práci vysvětlovat, proč na prvomájovém průvodě nemával mávátkem, a nakonec končí v blázinci – myslí si totiž, že zvládl umění být neviditelný. V blázinci se seznámí se zpěvačkou, kterou považuje za ruského zpěváka Verněse, s bláznem, jenž se domnívá, že je Stalin. Otec se zabije skokem z okna – uvěřil, že létat je snadné...

Postavy se zdvojují, Veruna s matkou se snaží léčit smutek zpěvem u socialisticky smýšlející učitelky zpěvu alias zpěvačky z blázince – ona a její písně jsou jakési průvodkyně celým dějem. Čas běží a z Libora a Veruny jsou do sebe zamilovaní teenageři, horlivě čtoucí zakázanou literaturu, Kafku i Rychlé šípy. Četba Kafkova Procesu se prolíná do reality, Matka si najde nového druha a Veruna se schází s kamarády, kteří milují zakázané knížky... Matka se stává ošetřovatelkou v blázinci a stará se o již zestárlého blázna, Stalina, který ji chce fyzicky zlikvidovat, po ulicích se šourá již zestárlý bývalý otcův šéf a Libor se v parku poněkud drsně rozchází s Verunou... je to konec jejich vztahu, ale i konec jednoho smutného, ale i krásného bývalého světa...

Melancholická, dojemná, ale i černá komedie o tom, co bylo dřív, byla uvedena v brněnském Divadle Husa na provázku v autorově režii v květnu 2010.