Bez kyslíku

Ingmar Villqist
BEZ KYSLÍKU (Beztlenowce)
přeložil Jiří Vondráček
2 m, 1 dívka (epizodní role)

Titulní jednoaktovka cyklu popisuje krizi vztahu dvou mužů, vychovávajících dítě. Jeden z nich chce odejít, druhý se snaží za každou cenu udržet rodinu pohromadě. Autor vzpomíná na skutečný výjev, jímž se inspiroval: „Kdysi jsem čekal velice dlouho v Kodani na letadlo. Všiml jsem si v chumlu čekajících dvou mužů. Mezi nimi bylo malé dítě. Po několika minutách jsem rozeznal, že jeden z nich je matka a druhý otec. Způsob, jakým to malé dítě na ně reagovalo, to bylo něco úžasného, jinak na mužského matku, a jinak na mužského otce. Přitom navenek nedávali ani v nejmenším znát, že jsou jiní, že jsou to gayové. Přemýšlel jsem tehdy, jak se mohl vyvíjet jejich příběh předtím, než se dostali do mého zorného úhlu, a jak se mohl vyvíjet později. Tak vznikly Beztlenowcy."

Cyklus šesti jednoaktových her. Lze je uvádět i jednotlivě a v libovolném pořadí - v případě, kdy by se uváděla většina z nich nebo všechny autor požaduje, aby hra Lemuři byla zařazena jako poslední.

Název Beztlenowce je jistým překladatelským problémem, který nelze odbýt nějakým podobně znějícím, avšak nic neoznačujícím výrazem jako třeba Bezkyslíkatí nebo Nedýchavci. Beztlenowiec, slovo užívané v polštině nejčastěji právě v množném čísle (beztlenowce), znamená anaerobní organismy čili organismy žijící bez přítomnosti kyslíku. Michał Lenarciński, recenzent lodžské inscenace (Dziennik Łódzki, 13.3.2000) vyložil tento název tak, že hrdinové jednotlivých epizod představují „organismy žijící v prostředí, zbaveném kyslíku. A tudíž nemohou existovat mezi námi. Při porovnání metafory se skutečností postřehneme velmi snadno, že všechny postavy, které Villqist vytváří, žijí v jiném světě než je ten náš, žijí hned vedle nás. /.../ Někdy se z vlastní vůle odcizují, někdy je ostatní (mnohdy nejbližší) vytlačují na okraj." (Po dohodě s autorem byl nalezen jako nejvhodnější ekvivalent Bez kyslíku).

jv