Bérénice de Moliére

Igor Bauersima (Švýcarsko)

BÉRÉNICE DE MOLIÉRE (MOLIÉROVA BÉRÉNICE)

3 m, 2 ž

Švýcarský dramatik česko-ruského původu Igor Bauersima je znám spíše jako autor, který zpracovává nejaktuálnější témata současné společnosti, jako je virtuální realita, klonování, působení masmédií a další sociálně-morální problémy dneška.

Ve hře Molièrova Bérénice představuje práci vycházející z pečlivého studia historických pramenů vrcholného období francouzského divadelního klasicismu. Přestože ovšem Bauersima píše historické drama ve vzorné tradiční pětiaktové formě, nezapře svůj trvalý zájem zkoumat prostřednictvím divadla a dramatu průchodnost hranice mezi tím, co považujeme za realitu, a prostorem našich fantazií a snů.

Trojice slavných francouzských dramatiků, které dělí vždy jeden generační stupeň a zároveň rivalita na poli lásky i divadelní slávy, Corneille, Molière a Racine, obklopená dvěma krásnými a mocnými dámami, herečkou Duchampsovu a mecenáškou umění princeznou Henriette d'Angleterre, rozehrávají klasickou šachovou partii intrik. Prvotním hybatelem je Molière, kterému hlavní hvězda jeho společnosti a partnerka Therese Duchampsová přeběhla ke konkurenční společnosti, a on proto vymýšlí lest, jak ji dostat zpět. Vybudí dva nejvlivnější dramatiky své doby, Racina a Corneille, k nevědomé soutěží tím, že jim s pomocí princezny Henrietty vnukne myšlenku napsat hru na stejné téma.

Všichni zúčastnění se krůček po krůčku začínají zapalovat pro příběhy postav ožívajících v dílech obou autorů a zájmy i touhy smyšlených bytostí a reálných lidí se začínají míchat a proplétat. Nakonec tu tak nesoutěží jen dva skvělé dramatické mozky, vášeň s rozumem, láska s touhou po slávě či dva dramatické žánry komedie a tragédie, ale především důvtip a divadelní cítění, jež všechny aktéry, kteří se chytili do pasti hry, donutí nahlédnout pravdu o sobě i o druhých.

Molière se na konci přiznává, že jeho případná verze Bérénice by nebyla založena ani na státním aktu, který přivodí tragické důsledky, ani na vášni, která komicky deformuje lidské jednání, ale především na důvěře ve šťastné konce lidského počínání neboli na „lidském rozumu, který pokud tuší, že je lepší přiklonit se na stranu komedie, ze které kyne štěstí, učiní tak." Ostatní postavy končí dle motta: „S čím kdo zachází, tím také schází": Racine zvítězil a dosáhl slávy, ale zůstává osamocen a rozerván citem, Corneille moudře pochopí, že čas jeho vrcholné formy uplynul, a vrací se ke svému rodinnému štěstí, princezna se nabažila her a odjíždí vést jednání do Doveru a herečka Duchampsová znovu nachází své místo vedle Molièra

Hra byla uvedena ve vídeňském Burgtheateru v únoru 2004 v režii I. Bauersimy.

Chystáme překlad do češtiny.