Ben Hur

Patrick Barlow (Velká Británie)

BEN HUR

3 m, 1 ž (4 m)

parodie

Příběh románové postavy Judy Ben Hura už na sebe vzal spoustu filmových podob. Němou, kreslenou, v roce 1959 získal stejnojmenný velkofilm 11 Oscarů. V roce 2012 Ben Hur přichází znovu, tentokrát na divadlo, a to díky laskavě blasfemické adaptaci Patricka Barlowa.

Barlow má v oblibě divadlo na divadle a i zde ho využívá. Velkolepou historickou fresku z dob Ježíše Krista sehraje Divadelní společnost Daniela Veila ve čtyřech hercích, kteří promptně střídají kostýmy i pohlaví (přičemž zápolí s mnoha technickými i osobními problémy). Dokonce zařadí několik akčních scén. Velká námořní bitva s piráty a následujícím požárem se sice úplně nepovede, ale bratrovražedný závod koňských spřežení na scénu přenesený prostřednictvím sekaček na trávu, může být skutečně dechberoucí.

Tento Ben Hur vypadl ze stejného hnízda jako např. Život Briana od Monty Pythons´. Aspoň třikrát jsme zpraveni o „nebezpečně uvolněné terakotové dlaždici na starobylém exotickém ornamentálním parapetu“, zatímco matka a dcera vítají domů se vrátivšího nevlastního syna a bratra Messalu. Nebezpečná terakotová dlaždice skutečně spadne a způsobí katastrofu, domnělý atentát, za nějž je Juda Ben Hur poslán na galeje a matka se sestrou i jejich služebnice Ester, kterou Juda miluje, do neblaze proslulého jeruzalémského vězení. Po letech otrockého veslování na římské lodi Juda zachrání římského admirála (ambirála / amdibrála / aridmála…) od jisté smrti (zatímco ostatní otroci se potopí připoutaní k veslům, těsně předtím ale s Judou pohovoří o podivuhodné náhodě, proč má zrovna Juda ruce volné), stane se jeho adoptivním synem a obdivovaným borcem závodu koňských spřežení. Přepych a sláva ho ale netěší, tíží ho myšlenky na ztracenou rodinu a na pomstu. Cestou do Říma sice potkává mudrce, Ježíše a jeho zástupy, ale rozmnožování ryb a chlebů (Ježíš slíbí vrátit vak, v němž ryby byly, ale nějak na to zapomene) a jednoduché pravdy na něj nezapůsobí. V chátrajícím domě najde Ester, která už uvěřila Ježíšovým slovům (je to „v podstatě marxistická humanistická dialektika kombinovaná se soucitem, tvořivostí, osvobozením a ekologickou zodpovědností“), ale Juda stále touží to pomstě. Najde matku a sestru, pro něž je Ježíš jedinou nadějí na záchranu od lepry. Ovšem je pozdě, Ježíš byl ukřižován - je ale zpět. (Ježíš: „No, byl to dost trnitý týden…jedno s druhým. Užil jsem si peklo, ty poslední tři dny, hotové utrpení. Co naplat, když to musí být…“) Juda začíná chápat, že smyl života je v odpuštění…

Herci postupně jeden po druhém vypadávají ze svých rolí a pohádají se o své zásluhy a vůbec o všechno možné. Ježíš však stoupá na nebesa, příběh i divadlo končí a všechny obestře všeobjímající láska.

Parodie byla poprvé uvedena ve Watermill Theatre v červenci 2012.