Babel

Elfriede Jelinek(ová) (Rakousko)

BABEL (BABYLON)

1 m, 2 ž

Válka v Iráku inspirovala rakouskou autorku a nositelku Nobelovy ceny Elfriede Jelinek(ovou) ke dvěma hrám. V Bambilandu využívala jako materiál zprávy z médií, hra Babylon pak představuje její následnou reflexi. Podobně jako i další Jelinekové hry z nedávného období (např. u nás uvedený Sportštyk) je i Babylon textem rozsáhlým a nedramatickým. Jedná se o tři nestejně dlouhé monology naplněné řadou typických autorčiných postupů: jazykových asonančních a významových hříček, blábolení, drsných metafor i výrazů, přerývaného rytmu apod. V proudu řečí, jak je postupně vede Irma, Margit a Peter, lze odkrývat opakující se impulzy, jimiž jsou spouštěny: otázky náboženství, kultury, války, sportu, sexu... Zejména sexu. Ten zde funguje nejen jako forma násilí, ale i odosobněné výměny informací mezi lidmi a přístroji. Není tedy překvapením, že si někteří komentátoři této Jelinekové hry povšimli, že více než o válce v Iráku jsou obsahem hry Babylon genderové rozpravy. Spíše než gender se tu ovšem objevuje téma splynutí těla a technologie. Popisuje-li Irma odosobněný sex dokonalých lidí, který je neustále a naživo přenášen do veřejného prostoru médií, pak je proces zrození člověka u matky Margit výsledkem složitého a krutého technologického procesu: lidské tělo je už jen otvor, do kterého lze něco zasunout či připojit, aby se to propojilo s něčím jiným, aby to fungovalo... Logicky pak musí následovat nejen „genderový" výsměch Freudovým teoriím o ženě, která závidí muži jeho penis, ale i promluva syna a vojína Petera, v níž se jako Babylonie zjevuje nejen bitevní pole, ale internetová síť. Ta je totiž skutečným nositelem nové morálky a hodnot, protože - jak říká Peter: „And they took pictures of everything. Naše kořist jsou obrazy v síti..." Vůbec tedy nezáleží na tom, zda byl Peter vojákem v Iráku či ne, jaké měl vztahy ke své matce a kdo je vlastně Irma. Jelinekovská filozofie převrací tyto tradiční mezilidské vztahy vzhůru nohama. Zůstává z nich tak jen proud více či méně banálních či filozofických metafor a obrazů, které se derou z Jelinekové textu do našeho vědomí a svou krutostí i podivností směle konkurují politické korektnosti, jak nám je servíruje společnost založená na dokonale falešném mediálním image.