Až na konec cesty

Barbora Voráčová

AŽ NA KONEC CESTY

5 m, 7 ž

rozhlasová hra

Text má podtitul „rozhlasové fotoalbum“, kterým navozuje atmosféru za sebou jdoucích výjevů z jedné podivné cesty. Vyprávění je poeticky snové, místy až dětsky naivní, jindy zase v lehkém hororovém tónu. Události za sebou běží jako fotky v albu, které si někdo prohlíží a v hlavě se mu honí různorodé vzpomínky. Fotografka Johana cestuje osobním vlakem ze stanice „Co se mnou bude“ a nechává se vést nakreslenou jízdenkou od malého Fandy, kterého potkala v kupé. Johana sebou stále nosí fotoaparát, jehož prostřednictvím zachycuje subjektivně vnímanou realitu. Její fotografie totiž zaznamenají jistý okamžik, pocit nebo výraz člověka a Johana se tak stává jeho domnělým spoluvlastníkem. Cestou vlakem i albem výjevů ji provází Průvodčí. Nechává Johanu cestovat, setkávat se s lidmi a dojet až tam, kde končí koleje. Až k moři, kde by mohla v plážovém baru objevit, co vlastně hledala.