Automatenbüffet

AUTOMATENBÜFFET (Automat)

12 m, 7 ž

tragikomedie

Malé městečko Seebrücken. Začátek třicátých let. Hlavní pýchou obce je automatizovaná restaurace – bufet, ve kterém se jídlo, pití i hudba dají objednat stiskem tlačítka. Městská honorace, stejně jako vyděděnci společnosti, se zde scházejí obdivovat výdobytek techniky pod přísným dohledem majitelky, paní Adamové. Vše se ale změní ve chvíli, kdy její manžel Leopold Adam zachrání před sebevraždou mladou dívku Evu a zařídí jí zde místo servírky. Svůdná nově příchozí okamžitě podnítí představivost všech pánů, kteří se začínají o to horlivěji scházet ve zdejším salonku, aby řešili zásadní problémy jejich rybářského spolku i budoucnost okolní krajiny. Ve městečku zase dívčina přítomnost vyvolává paniku u jejich manželek a přítelkyň. Leopold se snaží použít Evu jako návnadu pro získání přízně u městské honorace, chce totiž uskutečnit svůj vizionářský plán na vybudování rybníkářského průmyslu. Ten se ale stejně jako společenský řád stále více vymyká kontrole. Měšťácký lak na povrchu praská čím dál hlouběji a z hostů bufetu se stávají protivníci v boji o peníze, úspěch a lásku. Během místní slavnosti se pak nenaplněné touhy uvolní jako za pravé Valpuržiny noci - a za vším pivem, chlebíčky, klobásami a provinčním prospěchářstvím se stále zřetelněji projevuje temno a katastrofa blížících se dní….

Tato tragikomedie z roku 1932 zažívá v současné době své znovuobjevení na německy mluvících jevištích, v roce 2020 byla například úspěšně inscenována v Burgtheateru v režii Barbary Frey.  Zahrnuje v sobě různorodá témata, jako je rostoucí antisemitismus, dvojí metr na morálku mužů a žen, ekologickou udržitelnost a kritiku ekonomizace lidských vztahů, to vše na pozadí lehce sentimentální tragikomedie, vyrůstající z tradice rakouského lidového divadla. Anně Gmeyner se podařilo s poutavým humorem vytvořit panoramatický průřez ohroženou společností, potácející se na ostří nože. „Evropa je sud střelného prachu, do kterého může kdykoli spadnout jiskra,“ napsala v této hře už na počátku 30. let.

Dílo rakousko-židovské exilové prozaičky a dramatičky Anny Gmeyner (1902 – 1991) zažívá v současné době v německy mluvícím literárním prostoru velkou renesanci. Rodačka z Vídně žila delší čas v Berlíně, ale po roce 1933 odešla do Francie a později Anglie a do své rodné vlasti už se nikdy nevrátila. Především její dvě hry Automatenbüffet a Welt überfüllt však téměř po sto letech od svého vzniku nebývalou silou dobývají německá a rakouská jeviště. Svět Výmarské republiky, doba „tance na vrcholku sopky“, čas expanze i pádu, jako by korespondoval se světem naší současnosti.

Chystáme český překlad.