Auf den zweiten Blick

Stephan Lack (Rakousko)

NA DRUHÝ POHLED (AUF DEN ZWEITEN BLICK)

přeložil Michal Kotrouš

3 m, 2 ž, 1 hlas

psychologická detektivka

Charlotte, 18 let, 172 cm, 59 kg, leží na pitevním sále prokuratury – byla znásilněna a zavražděna neznámým mužem. Na kraji pole ji nalezl messenger na kole Robert. Charlotte se dozvídá z hlasu patologa, že byla znásilněna a uškrcena, a stává se svědkyní své vlastní soudní pitvy. A Robertovi se tímto dnem změní život.

Pět let poté patří stále vražda k neobjasněným případům. Charlotte se stala součástí Robertova života a zdánlivě reálně se mu pravidelně zjevuje, stává se jeho noční můrou. Robert si přestává rozumět se svojí přítelkyní Annou, kterou poznal v den vraždy, i s přítelem Paulem. Anna naléhá na Paula, aby Robertovi pomohl a aby ho také sledoval (Anna žárlí, vidí za Robertovou vyšinutostí sokyni v lásce), Paul naznačuje, že Annu vždy chtěl, ale že byl Robert tenkrát úspěšnější... Robertovým rituálem je zapalování zapalovače, který nosí neustále u sebe a který našel na místě činu – je to jediné corpus delicti. Zapalovač patří Paulovi...

Charlotte ovládá Roberta stále intenzivněji a jako personifikované svědomí jej nutí odhalit pravdu. V závěrečném setkání Roberta a Paula na místě činu se kruh uzavře zpět k okamžiku zločinu. Oba přátelé odjedou na Paulovu chatu nedaleko místa činu, Charlotte opět promlouvá k Robertovi a přesvědčí ho, aby pomstil její smrt. V rozhovoru mezi muži vyjde najevo pravda, Paul ještě stihne zatelefonovat Anně, aby si přijela pro bláznivého Roberta. Anna přijede, ale Robert jí lstí zamkne do vedlejšího pokoje a bere poté spravedlnost do svých rukou. I přes námitky přízraku Charlotte (která je v pokoji fyzicky přítomna pod stolem), že už se Paul dost kál, Robert Paula zabije nožem. Anna se za dveřmi zhroutila a ještě než jí na konci hry Robert otevře, vysvětlí Charlotte, že se mu nevýslovně ulevilo a že je smířen s tím, co ho teď čeká...

Autor vypráví tento kriminální příběh s citem pro postupné odhalování pravdy, míchá sen a skutečnost, pracuje s chronologií, s motivy viny, svědomí a pomsty. Postavy se propadají do světa své fantazie a podvědomí, děj se odvíjí jako film mezi minulostí a přítomností. Děj graduje do finální scény na chatě, kde se všechny postavy sejdou a kde opět dojde ke zločinu. Hlavním a téměř jediným scénografickým prvkem má být variabilně použitelný stůl, který představuje i postel či dveře.

Hra byla přeložena pro cyklus scénických čtení současných rakouských autorů (Palmetshofer, Lack, Baum), který proběhl během listopadu a prosince 2010 v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích.