Asylum! Asylum!

Donal O´Kelly (Irsko)

ASYLUM! ASYLUM! (AZYL! AZYL!)

4 m, 1 ž

Jak autor píše, tato hra byla volně inspirována dvěma skutečnými událostmi: incidentem v Bucoru v jižní Ugandě (upálení pěti vězňů), o kterém přinesla zprávu organizace Amnesty International, a vypálením vietnamské ubytovny v německém Rostocku za přítomnosti policie.

Děj je nicméně přenesen do Dublinu - začíná se „v nedávné minulosti a končí v blízké budoucnosti". Hra má dvě ústřední témata - politické uprchlíky a rodinné vztahy, která se vzájemně prolínají.

V centru stojí nefunkční a rozpadlá irská rodina - otec Bill, kostelník, který právě odešel do penze, jeho syn Leo, imigrační úředník, jehož jedinou touhou je odejít z Irska za stejnou prací do Evropy, a Mary, čerstvá právnička. Mary se s otcem a bratrem nikdy nestýká - výjimkou je osudná noc, během níž jí Leo zavolá. Mary přijíždí do jeho kanceláře a zjišťuje, že bratr potřebuje zachránit: vyšetřuje ilegálního uprchlíka Josepha Omaru, kterého chce nechat deportovat zpět. Když ho fyzicky napadne, zjistí, že Joseph má stopy po ošklivém mučení. Ze strachu, aby následky nebyly připsány jemu, volá Mary. Ta v důvěrném rozhovoru s Josephem zjišťuje, jakým peklem prošel doma v Ugandě a je odhodlána vymoci pro něj azyl.

Ve druhém dějství o 6 měsíců později se Leo chystá do Evropy, protože získal svou vysněnou práci - nechává za sebou neperspektivní život na místě, kde každý vidí každému do talíře, ale zároveň malého syna, s nímž se nestýká. Posledním rozloučením má být rodinné grilování u otce, kam Mary přivádí z vězení právě propuštěného Josepha. V debatě o možnosti získání azylu pro Josepha se ukazuje, že evropská politika, jíž je Leo nadšeným vyznavačem, uprchlíkům nepřeje. Okamžik grilování získává další, tragický rozměr: to, co je místními vnímáno jako „rodinná pohoda", v Josephovi asociuje pokračování jeho životního příběhu, v němž se zaživa upalovali lidé. Leo ale tak příšerné historii odmítá věřit a Josepha obviní z toho, že si ji vymyslel. Po hádce Bill vyhodí svého syna z domu - jeho přesvědčí nikoliv síla utrpení, ale způsob, jakým Joseph mluvil o svém otci. Nabízí Josephovi ubytování - do domu se vrací to, co tam léta chybělo: láska. Pak ale přichází Leův kolega Pillar a přináší zamítnutí žádosti o azyl.

Ve třetím dějství sděluje Pillar Mary důvěrnou zprávu - všichni neúspěšní žadatelé o azyl budou násilím deportováni - a nabízí Mary, že Josepha odveze bez speciální policejní akce, která by nutně vylekala jejího otce. Pillar k deportaci přichází a střetává se s Leem, který udělal v Evropě tak otřesnou zkušenost se zacházením s imigranty, že se chce vrátit zpět. Následuje dramatická scéna, na jejímž konci policie brutálním způsobem přemáhá Josepha a odváží ho na letiště. Mary i její otec se za napomáhání dostávají do vězení.

Zásadním tématem je vliv rodiny a zejména otce, který řeší jak Leo a Mary, tak Joseph. Dalším tématem jsou předsudky úřední mašinérie, zhůvěřilost západní civilizace, která už nechápe skutečné problémy, ale žije svými falešnými, jen aby nemusela poslouchat vlastní výčitky svědomí. Odhaluje se zde politika strachu, v níž jsou uprchlíci udržováni, a jež je vlastně nenápadně aplikována i na zaměstnance imigračních úřadů, jež jsou štváni strachem, že uprchlíci zaplaví Evropu.

Přestože je hra místy velmi didaktická, nepostrádá napětí a v každém případě se snaží reagovat na aktuální témata. Happyend je v této situaci možný pouze na úrovni čistého svědomí, nikoliv konce lidského osudu.

Hra byla napsána v roce 1994 a premiéru měla v témže roce červenci v produkci Abbey Theatre na scéně Peacock Stage v režii Johna Crowleye.