Arlington

ARLINGTON: A LOVE STORY

dystopická romance

Orwellovsky laděná dystopická romance, jež nemá svou poetikou daleko od jeho libreta pro muzikál Lazarus, na němž spolupracoval s Davidem Bowiem.

Dívka Isla je od svých čtyř let zavřená v jakési sterilní místnosti připomínající čekárnu. Místnost monitorují kamery a odposlouchávají mikrofony. Vše se promítá na monitory počítačů, které se nacházejí ve vedlejší malé místnosti. Namísto Obvyklého muže (jinak o něm referováno není), který dříve obsluhoval počítače a skrze mikrofony poslouchal Isliny zasněné monology, přichází Mladý muž, informuje ji, že Obvyklý muž již nepřijde, a vyzve ji, aby si s ním povídala. Povídají si velmi formálně a přirozeně, jako kdyby mezi nimi žádná stěna nebyla, zarazí se však, když Isla ustrašeně zmíní, co viděla, když z okna její cely spadl závěs a ona se mohla podívat ven. Na to jí Mladý muž prozradí, že našel Obvyklého muže mrtvého v místnosti, v níž se on nachází, a oznámí Isle, že její čas nadešel a ona může opustit místnost.

Následuje taneční sólo jiné Mladé ženy, která ve své vlastní čekárně tančí svých posledních dvacet minut. Poté vyskočí z okna a zemře.

Ve třetím dějství se v čekárně ocitá Mladý muž, který předtím rozmlouval s Islou. Vypadá zbídačeně, jako by ho někdo dlouze a krutě mučil. Vyslýchá ho hlas Dozorce, chce zjistit, proč odvedl Islu do lesa za městem a daroval jí tak svobodu. Nejdříve ho nutí odvyprávět dětskou vzpomínku ze svatby jeho strýce, čímž ho mučí. Nakonec ho vydírá příslibem dlouze odepíraného spánku, když mu prozradí, co viděl na cestě do práce v den, kdy se seznámil s Islou. Mladý muž začne vyprávět, na konci svého vyprávění zničehonic všechno zaplaví světlo a hlasitý zvuk. Naproti němu u zdi stojí Isla a zeptá se, co je jeho nejoblíbenější jídlo, dialog pokračuje, až nakonec Mladý muž usne.

Hra měla světovou premiéru na Mezinárodním uměleckém festivalu v Galway (GIAF) v roce 2016, kde získala od recenzentů velmi kladné ohlasy.