Antigone. Ein Requiem

ANTIGONE. EIN REQUIEM (Antigona - requiem)

3 m, 4 ž, chór

rekompozice podle Sofokla

Na pláži, tam, kam se chodí občané města koupat a slunit, byli vyplaveni utopení lidé. V centru dění této „rekompozice“ stojí množství anonymních, cizích, neznámých těl. A chór se ptá tváří v tvář vyplavených mrtvol, koho se vlastně tito mrtví týkají. Sboru občanů města? Nebo vládce Kreona? Základy demokracie jsou vratké a postavené především na daňových úlevách pro bohaté, to chór občanů dobře ví. Že by se tento systém kvůli množství utopených cizinců zhroutil? Kreon dělá, že nic neví – nejsou to jeho mrtví. Ale Antigona cítí zodpovědnost – nechá vytáhnout mrtvé z černých pytlů a odvézt je do města. A Théby začnou rezonovat diskuzemi o tom, co si s těmito anonymními oběťmi bez identity počít. K čemu je mír obyvatelům státu, který nechce přijmout zodpovědnost za nepokoje za hranicemi?

V této adaptaci známé antické látky jde o konflikt mezi Kreonem a Antigonou, jsme svědky diskursu o lidských právech, slovech a politické praxi. Kreon totiž nechce přijmout zodpovědnost za osudy mrtvých, kteří jsou zdánlivě cizí. Daleko větší smysl mu dává nová neoliberální doba, která odpoutává stát od své sociální zodpovědnosti a upevňuje Kreonovu moc. Starý věštec Teiresias ovšem vidí tuto „novou epochu“ jinak – jako dobu oteplování a vysychání Země.           

Hra byla uvedena v říjnu 2019 ve Staatstheater Hannover.