Another Time

Ronald HARWOOD (Velká Británie)

ANOTHER TIME (Někdy jindy)

4 mužské role (pro 3 herce), 2 ženy

Známého anglického dramatika a současného prezidenta PEN-klubu známe u nás bohužel zatím jen jako autora slavného Garderobiéra. I další texty - které jsme dosud neměli možnost poznat a které byly publikovány v nedávném souborném vydání jeho her - však dokazují jeho - dnes vzácnou - schopnost postihnout okamžik, v němž se vnitřní rozpory postav odrážejí v oblasti mezilidských a společenských vztahů a dávají základ dramatických konfliktů.

Hra Někdy jindy se odehrává v padesátých letech v Harwoodově rodném Kapském Městě a v Londýně o pětatřicet let později - konkrétně v roce 1989, kdy jihoafrický režim apartheidu zažíval poslední etapu své existence.

Někdy kolem roku 1950 se židovský přistěhovalec Ike Lands jen s obtížemi vyrovnává s depresemi, vyvolanými těžkou chorobou a pocitem nemohoucnosti a viny, kterou cítí ke své rodině. Mezi ním a jeho ženou Belle je už léta napětí; Belle je živitelkou rodiny a jedinou radostí jejího života je obrovský hudební talent jejich syna Jeremyho. Učitelé Jeremymu doporučují studia ve Vídni a Belle je ochotna podstoupit jakoukoli oběť - když náhle Ike, většinou rodiny považovaný za neurotického hypochondra, umírá na mozkový nádor...

S Belle a jejími sourozenci Rose a Zadokem se po letech setkáváme v londýnském studiu, kam je Jeremy, dnes světoznámý klavírista, pozval na nahrávání své nové desky. Má před sebou těžký úkol: vysvětlit své matce, že na protest proti politice apartheidu zrušil koncert, který měl příštího roku dávat v rodném Kapském Městě. Vyřešil tak svůj vnitřní konflikt: koncertem měl vlastně splatit svůj dluh ke kapským občanům, kteří mu prostřednictvím veřejné sbírky umožnili kdysi náročná studia - zároveň by však pošpinil své jméno spoluprací s nemorálním režimem. Překvapivě nalézá nakonec u své matky pochopení, protihráčem je mu však jeho syn Leonard, obviňující svého otce z pokrytectví a přílišné závislosti na své "image" světové celebrity. Jeremy se brání: sám se cítí spíše synem svého otce: i on (zejména po svém ztroskotaném manželství) v sobě nese hluboký pocit nezařazenosti: jeho záchranou je svět hudby.