And Björk, of Course

Thornvaldur Thorsteinsson (Island)

AND BJÖRK, OF COURSE... (A SAMOZŘEJMĚ BJÖRK...)

3 m, 4 ž

Hra začíná Hansovým vyznáním: chtěl by být retardovaný, aby se mohl vyvázat z tohoto světa. Aby mohl říkat a dělat, co chce, a mohl se vzdát veškeré odpovědnosti. V další části se ocitáme na jakémsi neurčitém kursu či terapii, na níž se setkává skupina rozdílných lidí, které spojuje nevyslovený problém. Kruh, variující mezi léčebnou skupinou a prapodivným psychokursem, na sebe v průběhu dalších obrazů prozrazuje své nejniternější frustrace související s těžko uchopitelným životem v současném světě a s traumaty z minulosti. Fragmentární dialogy podtrhují pocit rozpolcenosti - a mezi problémy s mezilidskou komunikací, s hledáním štěstí či správného zaměstnání zní nesmělý Hansův hlas: chtěl bych vyzkoušet všechno na světe (tj. nevím, kdo jsem a co chci) a pak bych chtěl umřít. Terapii, která se odehrává v podivném centru zasvěceném záhadnému mistrovi, vede Karin; zprvu všechny povzbuzuje, aby se svěřili se svými problémy, aniž by jim skutečně naslouchala, časem přestává dávat věcem řád a spoluúčastní se znovu prožívaných traumat.

V další části se pozornost přesune ke skutečnosti, že hra se odehrává na Islandu: všichni zúčastnění (tentokrát během pausy) komentují svůj národ, i v této situaci se - stejně jako v předcházejících scénách - metaforou všeho stávají řeči o sexu.

Hra je (i jazykovou) parodií na životy průměrných třicátníků, kteří nevědí, co se sebou, dokážou své problémy pojmenovat jazykem obrázkových magazínů, ale ze svých potíží nikdy nevykročí. Pracuje s kontrasty: zatímco všichni touží po štěstí domnívajíce, že na něj mají nárok, vyprávějí s klidem o svých úchylkách (jak říká pedofil Magnus: Nerad mluvím o svém sexuálním životě. Raději nechávám promlouvat skutky.) V další části se Magnus přizná, že se pokusil spáchat sebevraždu: stane se centrem obdivu a o smrti se mluví jako o dalším z produktů konzumního světa.

Konverzace plné cynismu a černého humoru, který se obrací jak proti Islanďanům, tak proti současné společnosti, je co chvíli přerušena vědomím, že se jedná o jakýsi terapeutický kurs a vzápětí znejistěna tím, že se jeho účastníci setkávají na různých (často nekonkrétních) místech. Jak říká jedna z postav, svět je chaos, a přesně tak působí i Thorsteinssonova hra - prakticky bez scénických poznámek, bez návodů ke snadné interpretaci, nabízející deformované a přitom pravdivé zrcadlo dnešním třicátníkům bez ohledu na místo narození - s naprosto překvapivým koncem.

Hra je k dispozici v anglickém a německém překladu.