Amygdala

Lukas Bärfuss (Švýcarsko)

AMYGDALA

variabilní obsazení

„Mozkové jádro amygdala, součást Papezova emočního okruhu, spojená nejtěsněji s významným vegetativním centrem hypotalamem a neméně významným paměťovým centrem hipokampem, je v posledních letech zdrojem nových poznatků. Prapůvodně byla považována jen za centrum agrese a strachu (v mozku Charlese Whitmana, který v roce 1964 zastřelil několik lidí v univerzitním kampusu v Texasu, prokázala pitva tumor, který amygdalu utlačoval). Pozdější objevy ukázaly, že amygdala hraje hlavní roli ve formování a uchování paměťových stop spojených s emočními prožitky. Nedávno se zjistilo, že má také význam v rozpoznávání nových podnětů a adaptaci na ně" (Vesmír 86, 344, 2007/6).

Jak říká podtitul hry, jde o „kompletní fragmenty jednoho nekompletního města". Zlomkovité scény a působivé obrazy analyzují do lidské nevědomí.

Dva muži se účastní experimentu, při kterém se má přesně zjistit, ve které části lidského mozku je uložen smysl pro spravedlnost, vzájemné sociální působení a nesobecké chování. V případě plné oboustranné důvěry čeká na úspěšné účastníky pokusu velká finanční odměna.

Jiná scéna: žena stojí na okraji lesa tváří v tvář zvířeti, jež jí vidí přímo do duše, která je prázdná. Její manžel má jinde jiné problémy: má tu čest uvítat ve svému výzkumném oddělení významného fyziologa mozku, setkání se však zkomplikuje a zvrhne téměř ve stylu Woodyho Allena.

Autor v této fragmentální hře konstatuje nevyhnutelnost lidského selhání. Jde o znepokojivý, absurdní scénický konglomerát, jehož hlavním tématem jsou hlubiny lidské psýchy i základní principy lidské existence a civilizace, jízda mezi fragmenty našich duší, jež vyvolává smích, možná cynický.

Další hra z volného cyklu, který se zabývá aktuálnímu otázkami a problémy nejen švýcarské či evropské společnosti.

Hra měla premiéru 2. 2. 2007 v mnichovském divadle Kammerspiele.