Amalia dýchá zhluboka

Alina Nelega (*1960, Rumunsko)

AMALIA DÝCHÁ ZHLUBOKA (AMALIA RESPIRĂ ADĂNC)

z rumunštiny přeložila Jitka Lukešová

1 ž

Monodrama pro ženu, jehož děj se rozprostírá na ploše zhruba sedmdesáti let a je metaforickým shrnutím doby od hlubokého socialismu do porevolučního vystřízlivění. Příběh se odehrává v Rumunsku, ale je dobře srozumitelný nejen pro pamětníky ze všech postkomunistických zemí.

V osmi částech hry představuje Amalia svůj život. Na začátku je to nadšená pionýrka v období stalinismu, která se dlouhou modlitbou obrací k Bohu. V její litanii se kouzelně mísí reálie starého, rodinného světa s atributy komunistické skutečnosti. Zde humor pramení ještě z kontrastu dětské prostoty a nedešifrované zrůdnosti režimu, teprve v dalších částech se začnou explicitně pojmenovávat. V dalším oddíle Amalia oslovuje předsedu strany, obrací se na něj s ještě dětskou naivitou, protože jí milicionáři odvedli a zabili (a v chudém Rumunsku pochopitelně snědli) prase, které chovala jako svého domácího mazlíčka. V dalších částech oslovuje postupně svého mrtvého syna, jemuž líčí svůj zpackaný milostný a osobní život, později bratra tanečníka, který emigroval na Západ a naposledy spolubydlící v domově důchodců.

V průběhu jednotlivých částí se dozvídáme nejen o Amaliině tristním životním osudu, který se ovšem ve skutečnosti nijak neliší od osudů průměrné Rumunky v dané době, ale i mnohem šířeji o životě v totalitní společnosti, o rozčarování po pádu socialismu, o touze po svobodě a o neschopnosti ji naplnit. Totalitní heslo znělo: „nadechni se a drž hubu," jak Amalia několikrát říká. Kontrastem proti tomu je zejména její obrovská touha zpívat; motiv „nadechnutí" a spontánního a svobodného vydechnutí se pak objevuje v závěru, kdy Amalia (jakoby) otvírá nouzový východ v letadle a dostává se rovnou mezi své dávno mrtvé blízké.

Epické pasáže autorka prokládá částmi, které mají spíše lyrický charakter, popisují rozklad nesvobodného ducha a explicitně obžalovávají zločineckou společnost.

Scénické čtení hry se uskutečnilo v listopadu 2010 v rámci rumunského večera Rumunský literární exil.