Adagio

Lada Kaštelan (Chorvatsko)

ADAGIO

Překlad Lena Pešák

4 ženy, 1 muž

Děj se odehrává v současnosti, simultánně ve Vesnině a Zorině bytě. Jediný muž příběhu - Ivo, tvoří vrchol trojúhelníku mezi Vesnou, kterou opouští, a novou milenkou Zorou. Zároveň tak vstupuje do silného emocionálního vztahu mezi Zorou a její dcerou Mirou. Mira vyrůstá pouze s matkou a je na ni velmi fixována. Zora tají před dcerou svůj poměr s Ivem z obavy, že Mira Iva nepřijme. Ta ale o tomto vztahu ví, matčinu lživou taktiku nemůže vystát a odchází.

Také Vesna a její dcera Maja se odcizily. Maja se snaží své citové strádání a životní monotónnost, znásobené pokročilým těhotenstvím, přehlušit neustálým žvatláním. Vesna zase své znechucení a strach ze stárnutí řeší mlčením. I tady však nastává chvíle, kdy před sebou snad poprvé odkryjí citlivá témata.

Napohled obyčejné rozhovory skrývají a odhalují rozličné stavy osamocení, vnitřních emocionálních a životních zlomů. Poté, co se postavy vypořádají s novými příchody a odchody, všechny se opět vracejí do svých ulit. Vesna do stavu vnitřní rezignace, její dcera Maja do banální triviální formy svého manželství, Mira do bolestného odloučení od matky a Zora do strádání zapříčiněného dceřiným odchodem.

Hra precizně vedená simultánně ve dvou prostorech, které se navzájem prorůstají, je dovršena momentem, kdy Ivo obraz, který před chvílí sundal ze zdi Vesnina bytu, věší na stěnu svého nového - Zorina bytu. Co víc, a ne náhodou, dává obraz přesně na totéž místo, ze kterého ho předtím sundal.

Vše se odehrává ve vnitřním intimním prostoru. Hra je vtipná, ironická i citlivá vůči oběma pohlavím stejně.

Psychologická hra, v níž se vztahy odhalují zdánlivě nedramaticky - v rytmu adagia, nabízí výrazné herecké příležitosti.

Hra byla poprvé uvedena v roce 1987 v Dramatickém divadle Gavella, v roce 1989 se dočkala televizního zpracování / TV Zagreb /.