A Little like Paradise

Niall Williams (Irsko)

A LITTLE LIKE PARADISE (TROŠKU JAKO RÁJ)

4 m, 3 ž

Děj hry je situován do počátku devadesátých let 20. století do zemědělské vesnice Caherconn v Irsku. Autor se v ní zabývá mezilidskými vztahy ve všech generacích na místě, „kde lišky dávají dobrou noc".

Příběh začíná v obchodě podnikavého Jaye, jehož dům, v němž je kromě obchodu také nálevna, je centrem vesnického života. Jednoho dne se u něho sejde šedesátiletá vdova Cissie a starý mládenec Mick. Debaty plynou jakou každý den už desítky let - do chvíle, než Mick náhle zemře. Když je přivolán farář a domlouvá se pohřeb, Mick se záhadně probouzí, vstává z mrtvých a vypráví „o životě po životě". Tím se změní zcela Jayův život - jeho dům je považován za svaté místo (tudíž už k němu nikdo nechodí pít) a z Micka se stává „svatý Michal".

Mimo vesnickou komunitu stojí senátor Marty, který čas od času přijíždí, aby si zkontroloval svoje ovečky - právě Jay je jeho místním agentem. Marty, prolezlý banální politickou rétorikou, však tentokrát prožívá zcela jiné věci: jeho syn odjel do USA, kam ho má následovat také Martyho mladá snacha Mary, a hlavně se konečně vyznává ze své staré lásky k Jayově sestře Kay.

Ve Williamsově světě vede každá z postav svůj obyčejný život, který se jednoho dne mění v neobyčejný - pomalu vymírající Caherconn vlastně nepotřebuje kliniku, o jejíž zřízení usiluje Kay spolu se senátorem, ale lásku a hlavně - nové děti. Jedním z nich by se mohlo stát Maryino děcko. Mary se totiž, zoufalá z odjezdu svého muže, v Jayově nálevně (posvátném místě) snaží vyvolávat ducha svého milovaného manžela, ve chvíli, kdy se jí to podaří, zároveň zjistí, že je těhotná.

Způsob, jakým Williams konstruuje vlastně velice jednoduchou dějovou záletku, odkazuje k nejednoznačnosti vesnického života - na jedné straně pohanské rituály, na straně druhé respektovaná osobnost Martyho bratra, faráře, otce Francise, který nejvíce ctí a cítí potřeby svého okolí (je to typ postavy z rodiny nedogmatických farářů, již na konci života nejsou zvikláni ve víře v boha, ale v oddanosti církevní dogmatice). On je také tím, kdo v závěru umírá, snad aby byla zachována rovnováha života - za každého zemřelého člověka nově narozené dítě.

Ústředním motivem se nakonec stává láska Kay a Martyho, pozdní vzplanutí: a nebo důkaz toho, že milostný cit je správný v jakémkoliv věku.

Jednotlivé scény, odehrávající se mimo nálevnu také na pláži a na ulici, se volně prolínají - autor předepisuje scénografii „bez rozdělovacích stěn", takže uspořádání obrazů je místy až „filmové". Komorní hra o lidských vztazích má i humorná a filosofující místa.

Text byl napsán v roce 1995, premiéru měl v témže roce 8. února v produkci Abbey Theatre na scéně Peacock Stage v Dublinu v režii Briana Bradyho.