Vladimír Holan

spisovatel

 (1905 - 1980)

Narodil se v rodině hospodářského správce v Praze. Když mu bylo šest let a otec se stal správcem továrny v Podolí u Bělé pod Bezdězem, odstěhovali se Holanovi do Máchova kraje.Do Prahy se vrátil v roce 1919, kde studoval na gymnáziu. V roce 1926 složil maturitní zkoušku a už tehdy vydal svou sbírku - Blouznivý vějíř.S přispěním básníka J. Hory dostal místo úředníka Penzijního ústavu v Praze. Zde pracoval v letech 1927 - 35, ale pro nevhodnost povolání a ze zdravotních důvodů odešel předčasně do penze. Poté se věnoval jen literární tvorbě. Žil samotářsky, aby měl klid ke svým básnickým reflexím a meditacím. Styk udržoval jen s nejbližšími přáteli, k nimž patřili zvláště J. Hora, J. Čapek, F. Halas a někteří další.Byl redaktorem časopisu Umělecké besedy Život, jeden rok také Programu D40, vydávaného divadlem E. F. Buriana. Podnikl dvě cesty do ciziny. V roce 1929 navštívil Itálii a v roce 1937 Francii.V 50. letech bylo jeho postavení jako básníka velmi svízelné, jeho poezie byla z hlediska vládnoucí ideologie nepřijatelná. Mohl existovat jen díky svým přátelům. Částečné uvolnění nastalo v 60. letech. Po smrti dcery Kateřiny v roce 1977 přestal Holan psát úplně. Zemřel v Praze a je pochován na Olšanech.

Více než tři desítky básnických sbírek a skladeb Vladimíra Holana mají společného jmenovatele ve zcela osobitém a nenapodobitelném nakládání s jazykem. K tomu přistupuje slovní novotvoření či naopak aktualizace archaismů.

Poezie:

• Blouznivý vějíř - 1926, první básnická sbírka inspirovaná poetismem a poetikou Moderní revue.Ve sbírkách 30. let vytváří originální poetiku a složitou meditativní lyriku. Střetávání absolutních protikladů vyvolává neustále napětí, zápasí o postižení smyslu života:
• Triumf smrti - 1930
• Vanutí - 1932
• Oblouk - 1934
• Kamení, přicházíš ... - 1937

Vnější události na konci třicátých let - válka ve Španělsku a v Habeši, Mnichov - vyvolaly v Holanovi básnickou reakci v pamfletických útocích na zlo ztělesněné fašismem a ve vizích světové tragédie:

• Září 1938 - 1938
• Odpověď Francii
• Zpěv tříkrálový
• Sen - 1939
• První testament - 1940
• Havraním brkem- 1946 souhrn sbírek z let války

Dynamická doba 2. světové války a německé okupace svým způsobem přispěla k posílení epického prvku v Holanově tvorbě:

• Zahřmotí - 1940, jazykově experimentující lyrika
• První testament - 1940
• Terezka Planetová - 1943, básnická povídka na motivy autobiografické črty Leoše Janáčka Moje děvče z Tater
• Cesta mraku - 1945, baladická skladba

Tragická dramata plná osudovosti s lyrickými reflexemi dosáhla vrcholu sbírkami:

• Příběhy - 1963
• Noc s Hamletem - 1964

Uvolnění válečného napětí podnítilo Holana k oslavným veršům v knihách:

• Dík Sovětskému svazu - 1945
• Panychiáda - 1945
• Rudoarmějci - 1947
• Tobě - 1947
• Dokument - 1949, svazek básní, třetí skladba Rudoarmějci - osmnáct portrétů řadových vojáků psaných prostým, prozaickým veršem, pokračuje v linii básní-příběhů.

Po odmlčení v padesátých letech se Holan v šedesátých letech prezentoval sbírkami expresivní lyriky:

• Trialog - 1964
• Bolest - 1965
• Na sotnách - 1967
• Asklepiovi kohouta - 1970

Posledními, posmrtně vydanými, knihami byly:

• Předposlední - 1982
• Sbohem? - 1982Tyto knihy jsou jakýmsi deníkem, v nichž si autor klade opět otázky bytí.

Pro děti:

• Bajaja - 1955

Básnická próza a eseje:

• Kolury - 1932, jde o dva největší deklinační kruhy na nabeské kouli, protínající se na světových pólech
• Torzo - 1933
• Lemuria - 1940, deník z let 1934 - 38
• Hadry, kosti, kůže - 1946, z období války

Vladimír Holan také překládal spřízněné básníky z mnoha literatur, zvláště pak německé, francouzské, ale i z literatur slovanských zemí.Tvorba Vladimíra Holana je pro svou filozofickou hloubku i volbu jazykových prostředků čtenářsky náročná, patří k vrcholným dílům české poezie.