Elfriede Jelinek

dramatik, spisovatel

(1946)

Rakouská spisovatelka a dramatička, v roce 2004 obdržela Nobelovu cenu za literaturu za „muzikální proud hlasů a protihlasů v románech a dramatech, s jedinečnou jazykovou vášnivostí odhalují absurditu a deformující moc sociálních klišé“. Úspěch Jelineková slavila nejprve s rozhlasovými hrami, kterých v sedmdesátých letech napsala velké množství. Zlom v její literární kariéře přišel roku 1975 s románem Milovnice (Die Liebhaberinnen), marxisticko-feministickou karikaturou vlasteneckých románů. V roce 1983 vyvolala Jelineková uvedením hry Burgtheater doslova skandál - drama se zabývá neochotou vypořádat se s nacistickou minulostí v Rakousku. Ve stejném roce vychází její nejvíce autobiografický román Pianistka (Die Klavierspielerin), který byl v roce 2001 zfilmován. I v dalších dílech se objevuje sveřepý a ostrý boj proti klišé, která produkuje zábavní průmysl a která prosakují do lidského vědomí, staví se proti nespravedlnosti, podmaňování a utiskování žen. Jelineková se ve svých dílech zabývá postavením žen ve společnosti, ženskou sexualitou, zvrácenou sexualitou, nerovnoprávným vztahem muže a ženy, ale třeba i problémy politickými, např. neschopností Rakouska přiznat vlastní minulost. Hlavním tématem je postavení ženy v současné společnosti, její nerovnoprávně postavení. Důležitý je jazyk, autorka se staví proti součinnosti slova a fyzické akce, proti kopírování života na divadelní scéně, proti tělesno-gestické formě herectví. Důležité pro ni je kritické zobrazení žité reality, vzdává se agitačních politických apelů, obrací se spíš kriticky na diváka, vyžaduje po něm osobně zaujatou reakci - divadlo svědomí.