Egon Hostovský

spisovatel

(1908-1973)

Byl nejmladším z osmi dětí v početné židovské rodině spolumajitele nevelké textilní továrny. Po maturitě na náchodském reálném gymnáziu začal studovat filozofii v Praze, záhy však přešel na univerzitu ve Vídni. Ani tam však studium nedokončil. Vrátil se do Čech v roce 1930 a pracoval až do roku 1937 v různých nakladatelstvích. Poté se stal úředníkem ministerstva zahraničí. Přednášel v Bruselu a, když byla naše země okupována Německem, vydal se do Paříže, Libanonu a odtud do New Yorku. Zde pracoval na československém konzulátu.Po válce se vrátil domů. V roce 1948 byl diplomatem na zastupitelském úřadě v Norsku. Za rok se však úřadu vzdal a v roce 1950 se natrvalo usadil v USA. V Americe působil nejprve jako učitel češtiny, potom jako novinář a redaktor Svobodné Evropy. Bohatá prozaická tvorba Egona Hostovského v sobě nese několik výrazných rysů: je to jeho specifické české židovství, expresionismus po 1. světové válce a později filozofie existencialismu a moderní psychologie. Ve svých prózách se soustřeďuje na téma narušení mezilidského dorozumění, jeho hrdinové se cítí cizinci mezi lidmi. Trpí pocitem osamění, marně se pokoušejí navázat trvalejší vztahy.

Výběr z literární tvorby:

• Zavřené dveře - 1926
• Stezka podél cesty - 1927
• Ghetto v nich - 1928
• Danajský dar – 1930
• Ztracený stín - 1931
• Případ profesora Körnera - 1932
• Černá tlupa – 1933
• Žhář – 1935
• Dům bez pána – 1937
• Tři starci - 1938
• Listy z vyhnanství – 1946
• Sedmkrát v hlavní úloze - 1946
• Úkryt – 1946
• Cizinec hledá byt - 1947
• Nezvěstný - 1956
• Půlnoční pacient - 1958
• Dobročinný večírek - 1958
• Všeobecné spiknutí – 1969
• Literární dobrodružství českého spisovatele v cizině - 1966 Toronto, 1995 Praha