Londýnská inscenace poslední Stoppardovy hry

Poslední hra Toma Stopparda Leopoldstadt měla sice premiéru teprve v lednu letošního roku, a její sérii tak záhy přerušil vývoj koronavirové krize, i tak ale stihla získat řadu pozitivních ohlasů. K těm zahraničním - v čele s recenzí Independentu, která hru označila za "mistrovské dílo" - se minulý týden přidala i česká recenze Kristiny Žantovské zveřejněná na webu Lidovky.cz:"Jádro věci“ poslední hry Toma Stopparda je právě v emocích, výtka, že jeho hry jsou samá „hlava a žádné srdce“, tady vůbec neplatí. Srdce mu přetéká žalem a nenabízí útěchu, katarzi, naději. Jakou taky?"

Hra pojednává o rozvětvené židovské rodině, která se schází v jednom z domů uprostřed Leopoldstadtu, (převážně) židovské čtvrti Vídně. Na pozadí osobních příběhů sledujeme v jednotlivých historických výsecích dějinné zvraty dvacátého století – konec éry vídeňské smetánky, první a druhou světovou válku i období poválečné. Hra v zásadě nesleduje ucelenou dějovou linii postav, mnohem více pracuje se zobrazením soudobých poměrů. Dějová linie je velmi přetržitá, životní příběhy jsou zredukovány na sadu základních znaků, což jim ale neubírá na závažnosti. Autor navíc nepřivádí na scénu rodinu nijak výjimečnou – jen středostavovské obyvatele Vídně, vzdělané a s prosperující rodinnou firmou.

Hru naleznete v našem katalogu.