Ženy a panenky


Arnošt Goldflam

ŽENY A PANENKY

6 žen

 

Zpočátku se Goldflamova novinka tváří jako sonda do života jedné vícegenerační rodiny, tvořené výlučně ženami. Hru otevírá monolog sedmileté holčičky, která diváky seznamuje se svými panenkami. Groteskně pseudomateřský vztah, který k nim má, navozuje však brzy temnější téma hry - téma mocenské hierarchie v rodině, s ní spojených manipulací a také proměn těchto vztahů, k nimž dochází v procesu dospívání a stárnutí. Do „hovoru" se postupně zapojuje dívčina pubertální sestra, cynická drsňačka, a také jejich společná senilní prababička. Tu zahání do kouta i s jejími podivnými historkami ze starého světa matka obou děvčat, jež si na ní pravidelně vylévá zlost. Sama je pak terčem hrubosti své vlastní matky - babička, evidentně žena v plné síle, je „nepostradatelnou" vládkyní rodiny. Šestou postavou hry je Panenka, která v monolozích přemítá nad svou k nehybnosti odsouzenou existencí a která je esencí ženské bezmocnosti a snivosti.

Pětice žen prochází situacemi, které přináší rodinný život, a v nichž dominuje společné jídlo. Stejně přirozeně si však připomíná i základní situace životní. Zrození, nemoc, smrt (příznačně tu chybí láska) jsou tu viděny prismatem pěti různě pokřivených životních postojů. Vzájemné vztahy se v drsných dialozích a kontrastních litanických monolozích stále vyhrocují, próza přechází ve verše, písně i tance, až vyústí ve fyzické souboje. Hra vynikající jazykovou charakterizací postav balancuje na tenké hranici mezi realitou a surreálnem, mezi groteskou a hororem. Arnošt Goldflam ve vrcholné formě.




Zpět  |  Nahoru  |  Tisk

Česky / English