Uhde Milan


Milan Uhde (* 28. července 1936)

 

Narodil se v právnické rodině, vzdělání získal v Brně: chodil zde do obecné školy, roku 1953 maturoval na gymnáziu v Králově Poli a v roce 1958 absolvoval Filosofickou fakultu Moravské univerzity (později Jana Evangelisty Purkyně, dnes Masarykova univerzita), obor čeština a ruština. Poté pracoval jako redaktor významného brněnského měsíčníku pro literaturu, umění a kritiku Host do domu (vycházel 1954-1970) a zároveň působil jako externí učitel na Janáčkově akademii múzických umění (1967-1971). V roce 1971 dosáhl titulu doktora filosofie. 

Po zákazu časopisu se stává spisovatelem z povolání, ale roku 1972 se po zveřejnění článku v Rudém právu dostal na seznam zakázaných spisovatelů a jeho tvorba se nesměla publikovat až do sametové revoluce v roce 1989. Jeho knihy byly odstraněny z veřejných knihoven a bylo mu bráněno ve výkonu jakéhokoliv výdělečného povolání. Psal pod jmény jiných divadelní hry (nejčastěji pro Divadlo na provázku), publikoval v samizdatu, spolupracoval se zahraničními divadly a rozhlasovými a televizními stanicemi. 

Podepsal Chartu 77, v roce 1988 se stal i signatářem Hnutí za občanskou svobodu. V roce 1989 založil spolu s jinými disidenty nakladatelství Atlantis a stal se jeho šéfredaktorem. Následující rok po něm tuto pozici převzala jeho manželka, aby se mohl plně věnovat politické kariéře. 

V roce 1990 se stal po Milanovi Lukešovi druhým polistopadovým ministrem kultury, v roce 1992 se na JAMU habilitoval jako docent. V období od 6. června 1992 do 6. června 1996 byl za ODS nejprve poslancem České národní rady a po jejím přejmenování v souvislosti s rozdělením státu 1. ledna 1993 poslancem Poslanecké sněmovny. Ve stejném období byl od 29. června 1992 zvolen předsedou Poslanecké sněmovny.

V první den České republiky 1. ledna 1993 přednesl známý projev končící slovy: "...Česká republiko, dobrý den!".

V následujícím volebním období, od 1. června 1996 do 19. června 1998, byl rovněž zvolen do Poslanecké sněmovny, od 16. července 1996 do 9. června 1997 předsedal poslaneckému klubu ODS. Po pádu koaliční vlády ODS se díky svému kritickému postoji ocitl mezi těmi, kteří byli vyzváni k odchodu ze strany, přestoupil tedy do poslaneckého klubu Unie svobody, jehož členem byl od 20. ledna 1998 do konce zkráceného volebního období. Byl iniciátorem několika poslaneckých návrhů zákonů, z nichž byl schválen pouze jeho Návrh novely zákona o mimosoudních rehabilitacích (78/1998 Sb.), který inicioval spolu s Jiřím Karasem. Zákon se snažil zrovnoprávnit nucené práce příslušníků vojenských báňských oddílů s nucenými pracemi příslušníků PTP.

V roce 1998 opustil aktivní politiku a stal se opět spisovatelem z povolání. Vydává pro nakladatelství Atlantis ve sbornících své dřívější práce, ale neváhá ani zahajovat nové projekty.

  

Dílo:

Milan Uhde je autorem povídek, divadelních a rozhlasových her, scénářů a sbírek poezie. Od roku 1952 přispíval rovněž do periodik: Rovnosti, Hostu do domu, Literárních novin, Plamene, Kultury, Kulturní tvorby. Napsal řadu textů pro brněnské Divadlo X.

 

Mezi jeho díla patří:

Lidé z přízemí (1962) 

Komedie s Lotem (1963) - rozhlasová hra. 

Hrách na stěnu (1964) - krátké povídky z každodenního života. 

Král Vávra (premiéra 1964 v divadle Večerní Brno) - satirická divadelní politická hra, variace na téma Krále Lávry ukazuje strojový svět odcizený lidem, kde trio vládců řídí zemskou poloosu. Hra je tvořena 10 obrazy, obsahuje 9 písní, balad, blues romancí a jednu mezihru. Autor zde navazuje na K. H. Borovského. 

Svědkové (1965) - původní absurdní rozhlasová hra, ukazuje bezmocnost lidí proti zlovůli policie. 

Souhvězdí Panny (1965) - filmový scénář podle své povídky Ošetřovna, příběh o lásce a kamarádství z prostředí vojenského letiště. Film byl natočen téhož roku. 

Výběrčí (1966) - absurdní rozhlasové drama, dočkalo se i divadelního zpracování. 

Děvka z města Théby (1967 otištěna v květnovém čísle Divadla 18, téhož roku uvedena v Národním divadle) - původní divadelní hra, satirická variace na antické téma Antigony. Kritika hru strhala. 

Obloha samej cvok (1967) - sbírka textů písní pro brněnské Divadlo X. 

Záhadná věž v B. (1967) - sbírka historických mystifikací.

Ten, který přichází (1968) - rozhlasová hra.

Parta (1969) - rozhlasová hra

Šach-mat, Vaše Výsosti (1969)

Vraždění ve Veracruz (1970)

Hra na holuba (1974) - původní divadelní hra, vyšla v samizdatu.

Balada pro banditu (1975) - muzikálová adaptace divadelní hry na téma Olbrachtova Nikola Šuhaje Loupežníka, kterou napsal pod jménem Zdeňka Pospíšila pro Divadlo na provázku. Podle této hry vznikl v roce 1978 i stejnojmenný film režiséra Vladimíra Síse.

Profesionální žena (1975) - scénář dramatizace na námět Vladimíra Párala, kterou napsal pod jménem Zdeňka Pospíšila.

Zubařovo pokušení (1976) - rozhlasová hra, vyšla v samizdatu.

Pohádka máje (1976, uvedeno pod názvem Poslední leč) - adaptace Mrštíkovy divadelní hry, napsal ji pod jménem Zdeňka Pospíšila, ten však v roce 1980 emigroval a spolupráci s Uhdem prozradil.

Hodina obrany (1977) - televizní hra.

Pán plamínků (1977) - původní televizní hra, vyšla v samizdatu. Motivem byly skutečné osudy některých disidentů, na kterých byla zločinně zneužita psychiatrie.

Jitřenka naší slávy (1977) - rozhlasová hra o životě Boženě Němcové.

Modrý anděl (1979) - původní rozhlasová hra, která byla zpracována i pro divadlo: monolog udavačky, která, zahrávaje si s životy druhých, srovnává svou situaci s údělem anděla spravedlnosti, zatíženého odpovědností za osud lidstva.

Velice tiché Ave (1981) - autobiografická retrospektivní rozhlasová hra. Vyšla v samizdatu, později se dočkala i divadelního zpracování.

Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl (1986, uvedena 1990) - divadelní hra, vyšla v samizdatu: životopisná parodie o Karlu Marxovi, vedoucí k divákově deziluzi.

Prodaný a prodaná (1987) - divadelní inscenace ztvárňuje osud Karla Sabiny, konflikt jednotlivce, politické moci a společnosti. Napsal pro Divadlo na provázku pod jmény Petr Oslzlý a Peter Scherhaufer.

Česká republiko, dobrý den (Atlantis 1995) - projevy z období své činnosti ve vyšší politice, vybraných 50 článků pro Denní Telegraf a rozhovory, které vyvolaly čtenářský ohlas.

Desítka her (Atlantis 1995) - sborník deseti nejdůležitějších divadelních, rozhlasových a televizních textů (Král-Vávra, Svědkové, Výběrčí, Parta, Zubařovo pokušení, Pán plamínků, Hodina obrany, Modrý anděl, Velice tiché Ave a Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl).

Balada pro banditu a jiné hry na zapřenou (Atlantis 2001) - sborník 10 titulů vydaných většinou pod cizími jmény (Balada pro Banditu, Profesionální žena, Pohádka máje, Prodaný a prodaná, Jitřenka naší slávy, Nos a Plášť - úprava Gogolova námětu, Krásná rána - úprava Puškinova námětu).

Zázrak v černém domě (2002) - hra napsaná pro Divadlo na Vinohradech, uvedená v Divadle na Zábradlí, .

Na rozchodnou (2004) - televizní hra: odehrává se v roce 1945 v období odsunu Němců z Brna.

Nana (2005) - muzikál na téma Zolovy Nany je psán pro hudební scénu Městského divadla v Brně.

Leoš aneb Tvá nejvěrnější (hra se zpěvy o L. Janáčkovi a jeho ženách, spolu s M. Štědroněm, HaDivadlo 2011)

Divá Bára (spolu s M. Štědroněm, původní muzikál podle povídky B. Němcové, MD Brno 2012)

Moc Art aneb Amadeus v Brně (spolu s M. Štědroněm, kabaretní opera na téma Mozart, Husa na provázku Brno, 2014)


Ocenění:

• cena Egona Hostovského

• 1987 cena Toma Stopparda za hru Pán plamínků

 


Zpět  |  Nahoru  |  Tisk

Česky / English