Elfriede Jelinek(ová) (Rakousko)
TOTENAUBERG
z němčiny přeložila Barbora Schnelle
8 m, 6 ž
Samotný název hry Totenauberg evokuje na první pohled dva významy. Jedná se o záměrně zkomolený název vesnice Todtnauberg (ležící v německém Schwarzwaldu), v níž se nachází chalupa filozofa Martina Heideggera, který zde uprostřed přírody a v odloučení od městské civilizace napsal většinu svých prací. Název však lze analyzovat i etymologicky – díky záměně hlásek se namísto statického a pasivního označení smrti (Tod, a ve starší němčině – na kterou si Heidegger ve svých spisech potrpěl – Todt) přibližuje aktivnímu zabíjení (töten) s materiálně definovanou konsekvencí existence mrtvých (die Toten).
Elfriede Jelinek se pak ve své hře skutečně pokouší ukázat, jak na základě pasivní heideggerovské filozofie bytí, které je uzavřeno samo v sobě, vzniká podhoubí pro násilné činy člověka, který nedokáže spatřit svou existenci v kontextu reálného světa, a proto podléhá jeho mytologizaci bez ohledu na její reálné konsekvence. Ty vidí Jelinek v této hře v časovém horizontu od hrůzných činů nacionálně socialistického režimu až po současnost, která – nepoučena historií – pokračuje v nenávistném zacházení s cizinci a devastuje svůj životní prostor jeho zpředmětněním a redukcí mezilidských vztahů na ekonomicky utilitární vazby.
Hlavními postavami hry jsou Starý muž (Der alte Mann) a Žena středních let (Die Frau), přičemž autorka nezamlčuje, že mají reálné pozadí: jedná se o německého existenciálního filozofa Martina Heideggera a politickou teoretičku (jak si přála, aby se označovala její práce) židovského původu Hannah Arendt. Taková konkretizace postav hry je však dvojlomná – obě jsou sice nositeli výpovědí svých reálních předobrazů, zároveň to však nejsou, jako v žádné z her Elfriede Jelinek, autobiograficky portrétované osoby. Jejich promluvy jsou vědomě zcizovány a prostoupeny autorskou subjektivací. Elfriede Jelinek podle svého vlastního vyjádření pracuje s citacemi filozofických textů po vzoru hudebních variací „na téma Heidegger“. Hudební složka jejích textů je skutečně dominantní – citáty jsou často významově pozměněny na základě zvukomalebnosti slov a tvorba textu je vědomě podřizována hudebně-kompozičním schématům.
Výběr dalších postav (Mladá venkovská servírka, Dva Tyroláci, Starý Sedlák atd.) je podřízen tendenční výpovědi hry, která ukazuje prostředí alpské turistiky jako líheň antihumanistických a fašistických postojů manifestujících se v drancování přírody, jejíž hodnota spočívá pouze v její turisticky zpeněžitelné finanční částce, a nenávistném, separatistickém vztahu k turistům (cizincům), na které je však zisk domácího obyvatelstva odkázán.