Rozhovor Václava Havla s Janou Machalickou pro Lidové noviny
Co můžete říct o své nové hře? Bylo pro vás jednoduché se vrátit po osmnácti letech k psaní pro divadlo?
Tu hru jsem začal psát už v roce 1989, před revolucí. Pak jsem na ni nemyslel v domnění, že nové zážitky ji odsunou zcela mimo okruh toho, co mne zajímá. Ale po letech se ukázal opak: nové zkušenosti mne k tomu námětu nejen vrátily, ale všelijak ho obohatily. O čem to je, nebudu říkat, protože tu chybu jsem udělal už několikrát a nechci ji opakovat. Hru je třeba vidět, nikoli vyprávět její obsah.
Co říkáte mediálnímu rozruchu, který vyvolaly různé informace či výroky či spekulace o tom, kdo vaši hru uvede, zda v ní bude hrát vaše žena, zda ji divadlo pohostinské vystupování umožní či nikoliv a tak dál a tak podobně?
Byl bych samozřejmě raději, kdyby se veřejnost a kritikové obírali mou hrou a její inscenací, analyzovali je a zkoumali jejich smysl, a ne nějakými polozprávami či polospekulacemi či popleteninami ze zákulisí její přípravy. Tím spíš, že to je všechno trochu předčasné - vždyť ta hra může být uvedena nejdřív někdy za deset měsíců! Leckdo zkušený mi říká, že z takové reklamy zadarmo bych se měl jen zaradovat, já ale opravdu o tento druh reklamy nestojím.
Ale svou ženu do první inscenace Odcházení chcete?
Byla u toho, když jsem tu hru před několika měsíci v USA psal, prožívala to se mnou, psal jsem tam roli pro ni, představoval si ji v tom, chtěli jsme se k divadlu vrátit spolu. Svým naturelem se na to opravdu hodí. Asi jsem udělal chybu, že jsem si její účinkování nekladl od začátku jako kategorickou podmínku a domníval se, že ta věc je jasná i bez dlouhého vysvětlování.
A bude tedy vaše žena v české či světové premiéře Odcházení hrát?
Samozřejmě.
A v jakém divadle to bude?
S určitostí to ještě nevím. Ale zájem o tu hru projevují různá divadla, mimo zahraničních to je u nás například Divadlo na Vinohradech, Dášina "mateřská scéna", kde mnoho let hrála a kde pohostinsky hraje i dnes, divadlo Husa na provázku, kde rovněž působila, a Klicperovo divadlo v Hradci Králové. V našem "blízkém zahraničí" se o ni zajímá dramaturgie Slovenského národného divadla. Vše je teprve v jednání, žádná smlouva s nikým podepsána není.
Takže Národní divadlo Odcházení neuvede?
Jako první zřejmě ne. Nikdo ovšem nevíme, co bude někdy. Třeba pro ND napíšu něco jiného. Třeba to v ND uvedou - podobně jako moji Zahradní slavnost nebo Pokoušení - až časem, s odstupem let, což bývá vždycky velmi zajímavé.
Co soudíte o názoru šéfa činohry ND pana Dočekala, že u souborových divadel není hostování příliš vhodné?
Plně ten názor respektuji. My jsme v šedesátých letech také chtěli v Divadle Na zábradlí vybudovat stmelený soubor, který sdílí tutéž estetiku, a s hostováním jsme šetřili, i když vždycky nakonec konfrontace s někým jiným soubor obohatila. Neškvařil se v uzavřeném kotlíku.
O Divadle Na zábradlí jste neuvažoval?
Ano, říkal jsem si, že bych se měl k stáru vrátit do míst, z nichž jsem kdysi vzešel. Záhy jsme ale tuto myšlenku z různých důvodů opustili, mimo jiné proto, že se ta hra přeci jen hodí na větší jeviště.
Osvědčeným režisérem vašich her je Andrej Krob. Jemu nebyla režie nabídnuta?
Pokud vím, měl by to režírovat v Hradci Králové.
A co David Radok jako režisér a Jan Tříska jako představitel hlavní role? To platilo jen v případě Národního divadla?
Byl bych šťasten, kdyby oba u Odcházení zůstali, ať bude kdekoli. Ale to záleží především na nich.
Děkuji za rozhovor.