Rozhovor k londýnské premiéře hry Václava Havla Odcházení


Sam Walters, režisér britské premiéry Odcházení a ředitel divadla Orange Tree v londýnském Richmondu poskytl paní Jitce Sloupové z agentury Aura-Pont krátký rozhovor o hře, jejím autorovi a své inscenaci

 

Pane Waltersi, jaké pocity máte ze zkoušek na páteční premiéru?

Nejlépe se zkouší, když soubor v průběhu zkoušek hru postupně objevuje, a přesně k tomu v případě Odcházení docházelo. Je to hra tématicky bohatá, složitá, vážná i veselá, a přitom divadelně velice vděčná. Jenom doufám, že jejím kvalitám učiníme zadost.

 

Co se Vám na ní líbí nejvíc?

Hlavním v té hře je samozřejmě to, jak se Rieger vyrovnává, či spíše nevyrovnává s odchodem z politické funkce. Jenže když politik či kterýkoli mocipán opouští své postavení, vždycky to znamená pád i pro členy jeho rodiny a jeho okolí. To Havel skvěle postihuje, není to hra jen o jednom člověku, ale o celé domácnosti. Všechny postavy hry (a dokonce i ty, které jen zmiňuje a které se na jevišti neobjeví!) mají svůj příběh a svou úlohu v probíhajícím dění. Havlovo umění je tak skvělé, protože velká politická a společenská témata pojednává prostřednictvím soukromých osudů svých postav.

 

Jakým způsobem jste vyřešili problém autorova Hlasu, který pro pražskou inscenaci namluvil sám Havel?

Hlas autora nejen komentuje to, co se děje na jevišti, ale zamýšlí se i nad obecnými problémy psaní her. Naše inscenace se může rovněž pyšnit hlasem samotného Havla. Byl totiž tak laskavý, že pro nás „svoji roli" natočil v angličtině. Myslím, že to celé věci dodá váhu, a jsem si jistý, že britské publikum to ocení.

 

Inscenovat hru žijícího dramatika bývá v českém divadle, kterému vládnou režiséři, mnohdy spojeno s obtížemi a konflikty...

Naše divadlo se programově snaží uvádět hry tak, jak si to autor přeje. Pokoušet se o to v případě jednoho z největších světových dramatiků je delikátní, ale vzrušující úkol.



Zpět  |  Nahoru  |  Tisk

Česky / English