Ohlasy na londýnskou inscenaci Odcházení


První zahraniční inscenace Havlovy poslední hry v londýnském divadle Orange Tree, jejíž páteční gala představení navštívil autor, naznačila, že hru čeká na světových jevištích zajímavý život.
To, že Havel svou hru svěřil režisérovi Samu Waltersovi a jeho divadlu, nebylo jen uznáním jejich historických zásluh - Orange Tree uvedlo řadu Havlových her v britské premiéře v dobách, kdy o návštěvě mohl pouze snít. Walters má však díky tomu s jeho díly velkou zkušenost.

Ovšem po Radokově existenciálním, výtvarně i múzicky vytříbeném pojetí pražském se Odcházení asi nemohlo dostat protichůdnějšího přístupu: malý, arénově uspořádaný sál Orange Tree dovoluje scénografii (Sam Dawson) velmi málo. Diváci se ocitají přímo na zápraží kancléřské vily, v jednom prostoru s postavami hry. Ty od diváků, kteří je obklopují, odlišuje zřetelná teatrálnost projevu. Divák se na ni brzy adaptuje a začne si paradoxně uvědomovat střízlivou věcnost Waltersovy režie.

Herci se totiž téměř vůbec nezabývají vnější charakteristikou svých postav, důvěřujíce, že jejich obraz se postupně vyloupne z Havlových dialogů, replik a situací. Walters si evidentně vypěstoval neomylný sluch pro jejich paradoxy a zvraty, věrně zachované v přesném a zároveň inspirovaném překladu Paula Wilsona.

Havlovský „stroječek" funguje bezchybně.
Především se ale mohl spolehnout na tradiční rétorickou vybavenost anglických herců. Havlovy komplikované tirády ze sebe sypou tak lehce, že to vypadá, jako by ani jinak mluvit neuměli, jejich reakce jsou bleskurychlé a přesné, stejně jako intonace a timing replik a akcí. Člověk si připomene Havlovo oblíbené slovo „stroječek", jímž někdy v nadsázce charakterizuje své hry.

Sam Walters tenhle stroječek nenápadně, ale o to pevněji kontroluje: může jeho chod zbrzdit (jako například při filmově zpomalených Ireniných dobře mířených fackách) či nechat ho běžet „na volno" a anglickému divákovi dát čas vychutnat komentáře Hlasu, namluveného autorem s neodolatelným českým přízvukem. Jako „stroječky" však v tomto pojetí nikterak nepůsobí samy Havlovy postavy: jejich lidský profil se skládá i z nenápadných akcí (z toho, jak se chovají, když jim postupně podstrkuje svůj mikrofon novinář Jack, vzniká například ve hře malý seriál).

Jde vesměs o výrazné portréty, které se někdy liší od svých pražských protějšků: Irena Carolyn Backhouseové nahrazuje odcházející půvab autoritářstvím, Babička Auriol Smithové-Waltersové bojuje s Parkinsonem, ale má ještě dost energie na své drobné zlomyslnosti, Viktor Davida Antrobuse neodloží masku oddaného tajemníka, ani když páše svou zradu, a Bea (Rebecca Pownellová) cíleně obšťastňuje pány svým naivním nadšením.

Sebejistou autoritu robustního Vlastíka Kleina (Robert Austin) jen občas zrazuje poživačnost, s jakou se dožaduje whisky (!) a požírá sušenky. Marnivý slabošský Rieger Geoffrey Beaverse definitivně vyvádí z omylu všechny, kdo by v této postavě chtěli hledat Havlovu autoprojekci. Otázkou je, zda jistá devalvace hlavní postavy nevychyluje rovnováhu inscenace. Navzdory tomu, když Rieger s obrovskou Gándhího hlavou pod paží nakonec schlíple opouští jeviště, londýnskému diváku zatrne. Tím spíš, že se až doposud královsky bavil.


Jitka Sloupová

 

Jak Rieger odchází po anglicku

Olga Vlčková, Týdeník A2

 

Leaving

Philip Fischer, The Britisch Theatre Guide,

Leaving, Orange Tree Theatre, Richmond

Michael Coveney, The Independent, 30.9.2008

 

Britské Odcházení Václava Havla ztrácí závažnost  

Kateřina Kočičková, MF Dnes, 29.9.2008

 

Havel ocenil londýnské představení své hry Odcházení  

ČTK, České noviny, 27.9.2008

 

Leaving, Orange Tree, Richmond  

Sarah Hemmings, Financial Times, 25.9.2008

 

Leaving

John Thaxter, The Stage, 24.9.2008

 

President's pains in Leaving

Fiona Mountford, Evening Standard, 24.9.2008 

 

Leaving , Orange Tree, Richmond 

Michael Billington, The Guardian, 24.9.2008

 

Review: Leaving at The Orange Tree  

Charles Spencer, The Daily Telegraph, 23.9. 2008

 

The Orange Tree Theatre's Sam Walters discusses Vaclev Havel's Leaving

Hannah Nepil, The Times,  23.9.2008

 

The leading man  

David Caute, The New Statesman, 11.9.2008 

 

 


Zpět  |  Nahoru  |  Tisk

Česky / English