Odcházení v Klicperově divadle


Uvedení nejnovějšího dramatického textu Václava Havla v Klicperově divadle je výjimečné hned z několika důvodů. Dochází zde nejen k opětovnému setkání autora s režisérem Andrejem Krobem, který je po zásluze označován za dvorního režiséra havlovských dramat, ale také k setkání režiséra s novým textem, který napsal Havel po téměř dvacetileté odmlce. Herci hradeckého divadla se s divadelní estetikou a názorem, které si za svou dlouholetou kariéru režisér Krob vypěstoval, zdaleka nesetkávají poprvé. V Hradci Králové již inscenoval Havlovo Pokoušení a Vyrozumění. „Všechny Havlovy hry jsou svým způsobem příkazové. Tím, jak autor své texty precizně vypracoval, odebral v podstatě inscenátorům možnost, aby vykládali text jinak, než by si sám přál. Ale já jsem se Havlovi vždy podřizoval rád," říká režisér Andrej Krob.
Podle jeho slov je však Odcházení v něčem přece jen jiné než předchozí Havlovy hry. „Svou strukturou je otevřenější, ve větší míře dovoluje rozvíjení mimotextových prvků. Přesto se musím přiznat, že svou připravenou a promyšlenou koncepci během zkoušení opět posouvám a přehodnocuji směrem k Havlovi... Vracím se k autorovi s potěšením a úlevou, že se o něj mohu bezpečně opřít. Vždyť ho znám od jeho dvaceti let," přiznává Krob.
Václav Havel a Andrej Krob se znají od roku 1957, kdy narukovali do tzv. Švejkových kasáren k 15.ženijnímu praporu v Českých Budějovicích. „Mnohem více společného jsem s Václavem Havlem začal mít o pět let později, kdy jsem jako kulisák nastoupil do Divadla Na zábradlí," vzpomíná Krob.
Zajímat se o Havlovy hry začal až v roce 1966, poté, co se stali sousedy na Hrádečku u Trutnova. „S mou ženou Annou Freimanovou jsme si u Havlů půjčovali různé strojopisné texty. Jedním z nich byla Havlova adaptace Žebrácké opery." Následovala slavná historie počernické inscenace této hry v roce 1975, ale také perzekuce všech zúčastněných.
Krob vzpomíná na atmosféru prvních Havlových her na jevišti Divadla Na zábradlí: „Je důležité si uvědomit, že Havlovy inscenace začaly vznikat v šedesátých letech, v době, kdy byl Franz Kafka v tomto divadle všudypřítomný (...) Odcházení vzniká přirozeně z jiného podhoubí, Havel napsal hru po téměř dvaceti letech - po letech, která strávil ve funkci prezidenta naší země. V textu jsou čitelné zcela odlišné odkazy: Shakespearův Lear a Čechovův Višňový sad. Podstatné je také to, že autor v Odcházení často odkazuje na své vlastní hry. Někdy jediným slovem, jinde celou replikou. Při četbě Odcházení mně tak naskakovala hra za hrou, v hlavě mi náhle vznikal havlovsky přesně zorganizovaný chaos, který se nakonec promění ve změť slov a replik, kterou si Havel sám pro sebe nazývá jakýmsi „balábile". Jde zřejmě o jistý způsob bilancování a připomínání všeho podstatného, co ho v životě potkalo - a to nejen jako „občana Havla", ale především jako autora. Ostatně přítomnost autora ve hře, jeho věčné pochybnosti o vlastním psaní, místy hraničící až s alibismem, křečovitá obava, že mu herci svým přehráváním hru zkazí, jejich neustálé napomínání, zdůvodňování toho či onoho nesmyslu, který si ve hře jen tak vymyslel, ztráta přehledu o tom, kdo kdy přišel a kdo kdy odešel a naopak, jeho umanutosti, závislosti a celková nejistota a pochybnost o smyslu svého psaní vůbec, to všechno nakonec také patří k tématu hry Odcházení," objasňuje Krob jeden ze svých inscenačních pohledů.
Největší novinkou, kterou do zatím krátké inscenační historie Odcházení Krob přináší bude právě obsazení role autorova Hlasu. Oproti Radokově pražské i Waltersově londýnské verzi, která používá autentický Havlův zvukový komentář, v Hradci úlohu Autora hry ztvární Jiří Zapletal.
„Mám nutkání neustále zdůrazňovat, že nehrajeme hru o Havlovi, nýbrž že hrajeme Havlovu hru. Havel nenapsal hru o sobě, ani o své ženě Dáše, ani o Klausovi, ani o jiných psancích politické scény. Chápu jeho hru jako podobenství o pádu člověka, který chtěl vždy pro společnost dělat to nejlepší, ale jeho hlas je dnes už němý. Nikdo ho neposlouchá, všichni ho přehlížejí, musí se domáhat pozornosti. I z tohoto důvodu jsme učinili z úlohy, kterou Havel předepisuje pouze jako autorův Hlas, svébytnou postavu. I ona hledá a pochybuje, snaží se pochopit smysl vlastní hry a své poslání v ní," objasňuje režisér hradeckého Odcházení.
Svůj přístup k vedení herců shrnuje slovy: „Absurdita musí být hraná vážně. Teprve pak nás může po havlovských, mnohdy úsměvných slovních ekvilibristikách i zamrazit."
V roli Riegra, člověka opouštějícího politický svět, se představí Hynek Pech, v roli Ireny, Riegrovy dlouholeté přítelkyně, se mohou diváci těšit na Pavlu Tomicovou, hlavního protivníka a následníka „trůnu" Vlastíka Kleina zahraje František Staněk a postavu Babičky, Riegrovy matky, Martina Eliášová. V dalších rolích mohou diváci vidět Elišku Bouškovou, Zoru Valchařovou-Poulovou, Martinu
Novákovou, Ondřeje Malého, Pavlínu Štorkovou, Vlastimila Čaňka,
Lenku Loubalovou, Lubora Novotného a další. Tvůrcem scény a kostýmů je Jan Dušek, dramaturgyní inscenace Magdalena Frydrychová.

Zpět  |  Nahoru  |  Tisk

Česky / English