Letošní Nobelovu cenu za literaturu získala britská spisovatelka Doris Lessingová. Nobelův výbor vyzdvihl především um, s nímž sedmaosmdesátiletá autorka dokázala využít ženskou zkušenost "spolu se skepticismem, zápalem a vizionářskou sílou ke zkoumání rozdělené civilizace".
Knihy Lessingové, které vyšly v češtině
Africké povídky (1961)
Hra s tygrem : Hra o 3 dějstvích (1966), v překladu Jiřího Muchy je v nabídce naší agentury
Doris Lessingová o hře napsala: "Když jsem v roce 1958 psala Hru s tygrem, vytyčila jsem si umělecký problém, který pramenil z přesvědčení, že naturalismus, eventuálně realismus je největším nepřítelem divadla; rozhodla jsem se, že nikdy nenapíšu naturalistickou hru.
Tato hra je vykořeněných a deklasovaných lidech, kteří žijí v podnájmu v malých bytech nebo v hotelích třetího řádu. Takoví lidé jsou obyčejně předváděni na jevišti tak, že je popisně realisticky líčeno jejich živoření; podle mého názoru takový způsob podvádí pozornost od toho, co je na nich skutečně zajímavého.
Hra s tygrem má zdánlivě konvenční expozici, která má v divákovi vyvolat dojem, že uvidí naturalistické představení, takže by měl být překvapen /doufám příjemně/, když na konci prvního dějství zmizí stěny pokoje a divák si uvědomí, že o takovou hru vůbec nejde.
Bylo však potřeba vytvořit spojení mezi expozicí hry a dlouhou pasáží, kdy jsou Anna a David sami na jevišti, a tato spojení má svůj specifický styl. Proto je pokoj Anny vysoký, takřka aristrokratický; proto v něm není takřka žádný nábytek kromě gauče a drobností kolem něj; proto nejsou v místnosti žádná měkká křesla nebo pohovky, na kterých by se herci mohli usadit nebo povalovat. Strohé zařízení si vynucuje i jistou strohost pohybu a gesta, takže i když David a Anna nejsou na jevišti sami a nevytvářejí svůj svět představ, jednoduchost a prostota výrazu spojuje oba styly hry v jeden celek.
Přála jsem si, aby diváci, až spadne naposledy opona, řekli: „Ovšem! V téhle hře si nikdo nezapaloval cigaretu, nepil čaj ani kávu, nečetl noviny, ani neprováděl všelijaké „charakteristické" denní úkony." Uvědomí si doufám, že viděli hru, která, aby vyvolala patřičný dojem, spoléhá čistě na styl a mluvené slovo."
Mraveniště (1961)
Muž a dvě ženy (1970)
Tráva zpívá (1974, 2006)
Lessingová je vůbec nejstarším laureátem Nobelovy ceny za literaturu v její historii. Narodila se v roce 1919 na území dnešního Íránu, své mládí ale prožila v jižní Africe. Tyto zážitky se odráží v řadě jejích knih, včetně její románové prvotiny Tráva zpívá z roku 1950, v níž líčí osudy rodiny bílých farmářů a jejich černošského sluhy v Jižní Rhodesii, dnešním Zimbabwe.
Tato kniha vyšla rok poté, co natrvalo přesídlila do Británie. Stejnou cestu z jihu černého kontinentu do Anglie absolvovala i hrdinka jednoho z jejích nejuznávanějších děl, částečně autobiografické románové pentalogie Děti násilí, v níž promítla i svůj příklon k ideálům komunismu.
Za průlomový počin Lessingové označil Nobelův výbor její román Zlatý zápisník z roku 1962, který je podle mínění švédských akademiků průkopnickou prací v pohledu na vztahy mezi muži a ženami ve 20. století. Sama autorka se nicméně od feministického hnutí v minulosti distancovala. Lessingová se nevěnuje jen románové tvorbě, ale je považována také za mistryni ve psaní krátkých povídek. Některé z jejích sbírek byly přeloženy i do češtiny, mimo jiné Africké povídky, Muž a dvě ženy nebo Mraveniště.
Česky vyšla i její prvotina Tráva zpívá.
Ve více než stoleté historii udělování Nobelových cen za literaturu je Lessingová teprve 11 spisovatelkou, které se tohoto vyznamenání dostalo. Naposledy ji získala žena před třemi roky, kdy si toto prestižní ocenění odnesla Rakušanka Elfriede Jelineková.
Spisovatelka sama vnímá udělení Nobelovy ceny jako završení své plodné, více než půlstoletí dlouhé kariéry. "Získala jsem všechny ceny v Evropě... a ze všech jsem nadšená. Tohle je ale královská postupka," přirovnala zisk prestižní ceny k nejvyšší možné karetní sekvenci v pokeru.
Britský občan usedl na pomyslný literární trůn znovu po dvou letech. V roce 2005 Nobelovu cenu v této kategorii získal její krajan Harold Pinter. Mezi ně se vloni vklínil turecký spisovatel Orhan Pamuk. V roce 1984 získal Nobelovu cenu za literaturu cenu jako jediný Čech básník Jaroslav Seifert.