Hry Járy Cimrmana na DVD


Aura-Pont ve spolupráci s Originálním Videojurnálem a Deníkem MF DNES nabídne během podzimu milovníkům Járy Cimrmana exkluzivní dárky. Každý čtvrtek najdou čtenáři na stáncích DVD s jednou z sedmi mistrových her. Jako první dnes vychází Záskok.

Od premiéry Záskoku uplynulo už čtrnáct let a i s odstupem času řada diváků označuje opus o nevydařené premiéře hry Vlasta za to nejlepší, co z autorské dílny Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka vyšlo.

Představení vypráví o hereckém spolku, který se rozhodl uvést novou hru, jenže těsně před premiérou jim "vypadl" představitel hlavní role a tak herci povolali na záskok divadelní hvězdu Karla Infelda Prácheňského.

O ČEM JE CIMRMANOVA HRA ZÁSKOK

K mnoha smolným stránkám Cimrmanova života patřila i chudoba. V jeho divadelní kočující společnosti Lipany se projevila mimo jiné velkou fluktuací herců. Pokud šlo o odchod domluvený s dostatečným předstihem, dala se situace zvládnout. Došlo-li k němu s křikem a prásknutím dveřmi a často jen pár hodin před představením, prožil soubor i jeho principál horké chvíle. Takové zkušenosti stojí v pozadí hry Záskok. Milovníkům díla tohoto zneuznaného Čecha se odkrývá svědectví z této oblasti mistrova života, v níž se nejvíc naplnil jeho osud - z divadla.

Premiérově se Záskok, v pořadí už dvanáctá hra čistě pánského souboru, divákům představil 27. března 1994 v Žižkovském divadle.

A jak už je u cimrmanových her tradicí, prakticky ihned po premiéře řada hlášek zlidověla, nehledě na to, že díky Záskoku je český humor bohatší o jednu z jeho nesmrtelných ikon - postavu Prácheňského.

Divadlo Járy Cimrmana oslavilo loni už čtyřicet let od svého založení. Od té doby uvedlo už čtrnáct her z pera fiktivního českého génia, na konec října je naplánována premiéra patnácté. Bude se jmenovat České nebe.

 

SLAVNÉ HLÁŠKY ZE HRY ZÁSKOK

Tady vlevo, tady vždycky sedí blbci.
Kampák, Kuzmo Kuzmiči?
Kam se hrabe Bittner, to se nedá srovnat!
Jak se daří nebožce?
Jedno oko nezůstalo suché!
Tady bude můj plac, sem mi nikdo nelezte.
Ty nejsi Vlasta, ty jsi Vlasta!
To není váš text, člověče, to říká Bárta!
Chyběls nám tu, chlapče zvědavá!
My oba ráčkujeme, jako vejce vejci.
Ta stará paní má kromě smrti ještě neco na jazyku.
Tak končí (aspoň doufám) naše komedie.

 

Svěrák & Smoljak: čtyřicet let spolu díky Cimrmanovi

Jeden je architekt, druhý zedník, v mnohém se liší, ale pracují spolu už čtyřicet let. Hlavně díky Cimrmanovi. S Divadlem Járy Cimrmana odehráli už devět tisíc repríz. Brzy bude mít premiéru jejich poslední hra České nebe.

Máte už při psaní her jasno, kdo z cimrmanovského ansámblu bude hrát tu a kdo zas onu roli?
Svěrák: Při psaní se o obsazení rolí vůbec nestaráme. Dodnes. Při psaní poslední hry České nebe jsme například dlouho váhali, zda se podělíme o roli svatého Václava, nebo o Komenského. Vyhrál učitel národů.
Smoljak: Zapomněli jsme říct, že u jedné role máme v posledním období jasno předem. Sedací postavy píšeme pro Honzu Kašpara, který je na kolečkovém křesle. Alternuje ho Honza Hraběta. Ze začátku se nám jen zdálo, že jsou si typově podobní. Teď má navíc Hraběta po operaci taky potíže s chůzí a taky nemůže po jevišti moc rajzovat.

 

Proč se Cimrmanovy hry vztahují právě ke konci devatenáctého a k počátku dvacátého století?
Smoljak: Částečně náhodou. Když jsme začínali, objevil jsem v antikvariátu několik svázaných ročníků obrázkového časopisu Český svět. Byl to vlastně náš první časopis, který vyrukoval s reportážními fotografiemi. Prostě s obrázky, čím se lidi bavili, jaké vymýšleli hlouposti, které považovali za vynálezy.
Svěrák: Tenhle český svět nás okouzlil a vtáhl do sebe. Nebyl to ale jediný důvod, proč jsme se začali zabývat počátkem minulého století.


Jaké další důvody jste ještě měli?
Svěrák
: Víte, my jsme ještě generace, která vyrostla na literatuře.
Smoljak: Zdeněk ji dokonce učil. A jako základ české literatury jsme dostali Nerudu, Ve stínu lípy od Svatopluka Čecha...

 

Jistě však víte, že dnes nemá tohle zmíněné období ve školních osnovách moc místa.
Svěrák: Ano. Pro diváky v produktivním věku, o mládeži nemluvě, to musí být trochu složité. Neruda jim byl ve škole prezentován jako jeden z mnoha básníků. Když se řekne "Polka jede" nebo "Čas oponou trhnul!"...

 

Dnes by se v novinách možná napsalo, že to jsou Nerudovy super hlášky.
Svěrák: Rozhodně dnes divákovi tyto obrazy moc neříkají. Nic se mu při nich nevybavuje. "Malé hvězdičky, kol nichž se velké točí." Co to má být? Nebo "Jen dál" - to se za nás recitovalo na všech školních besídkách. Tenhle poklad míval kdysi větší cenu než teď.
Smoljak: Dnes jsou lidi mimo, když na jevišti pátráme po jménu autora, který se podepisuje trojúhelníkem. Dřív se smáli. Každý totiž věděl, že tak podepisoval své fejetony Neruda. To už dneska nezabírá.

 

Ale vždyť k vám do divadla chodí i lidé, kteří už vyrostli na počítačích a někteří z nich možná považují Nerudu za nějaký internetový server. Přesto stojí na lístky dlouhé fronty.
Smoljak: Vždyť taky své oblíbené berličky citátů používáme už jen výjimečně.
Svěrák: Jsme rádi, že mladší diváky na našich hrách přitahuje i něco jiného než to dobové pozadí.




Zpět  |  Nahoru  |  Tisk

Česky / English