Ministerstvo kultury dnes slavnostně předá Ceny ministerstva kultury za přínos v oblasti, divadla, hudby a výtvarného umění a architektury pro rok 2007. Jako zástupce divadla ji obdrží režisér, dramatik a básník Jan Antonín Pitínský .
Jeho volba se může zdát lehkým překvapením. Znatelně omladil kruhy stávajících
laureátů, což má odrážet snahu ministerstva oceňovat autory svým dílem
přítomné a promlouvající. Stal se zatím nejmladším oceněným v oblasti
divadla, je o rok mladší než
David Radok, který před pěti lety získal cenu ministerstva kultury. Ani
jeden z nich nemá divadelní školu. Pitínský, vlastním jménem Zdeněk
Petrželka, se od sedmdesátých let pohyboval na brněnské alternativní
scéně. Proslulost získal již jako spoluzakladatel Ochotnického kroužku,
který později splynul s HaDivadlem. Od začátku devadesátých let
režíruje od Prahy po Zlín a Uherské Hradiště. Čtyřikrát byl ověnčen
cenou Alfréda Radoka. Je známý i jako dramatik - jeho hry Matka a
Pokojíček nastudovala řada divadel. Je autorem četných dramatizací.
Druhým laureátem letošní
Státní ceny za literaturu se stal překladatel z angličtiny, španělštiny a francouzštiny, spisovatel, publicista a vysokoškolský pedagog Antonín Přidal . Ministerstvo jej ocenilo především za jeho dosavadní překladatelskou činnost.
Antonín Přidal v šedesátých letech pracoval jako redaktor literárního a dramatického oddělení Československého rozhlasu v Brně, v sedmdesátých a osmdesátých letech převážně překládal beletrii z angličtiny a španělštiny. Kromě dramat W.Shakespeara a F. G. Lorky má na svém překladatelském kontě několik téměř kultovních knih, například Rostenovu knihu Pan Kaplan má stále třídu rád, Lodgeovy Hostující profesory nebo Singerovu Starou lásku a jiné povídky. V letech 1990-1991 působil jako dramaturg Filmového studia Barrandov, od roku 1990 přednáší na Divadelní fakultě JAMU. Kromě filmových a televizních scénářů napsal a vydal několik básnických sbírek (naposled Sbohem ale čemu, 1992). Přidal je autorem divadelních her Pěnkava s Loutnou (1978), Komedie s Quijotem (1982), Sen ve třech (1991), Sáňky se zvonci (1993) a rozhlasových her Všechny moje hlasy (1967), Sudičky (1968), Políček č.111 (1991). Jeho publicistické texty vyšly v knížkách Slovník do hrsti (1990) a Národní nonsensy (1992). Je autorem a moderátorem televizních cyklů Klub Netopýr a Z očí do očí.
Státní cenu za literaturu udílí porota jmenovaná vždy pro každý ročník buď za mimořádný literární výkon v uplynulém roce, či za celkovou tvorbu, někdy kombinuje obojí.