Eine Schneise


Händl Klaus (Rakousko)

MÝTINA (EINE SCHNEISE)

přeložila Tereza Semotamová

3 m, 1 ž

hudební hra se zpěvy

 

Text je jakýmsi libretem, je psán jako součást zamýšleného „gesamtkunstwerku“, téměř opery. Jak je u autora zvykem, repliky nejsou ani tak dialogy, jako spíš koláže slov nesoucí neklid a evokující temné tajemství lidského nitra. Útržkovité repliky se navzájem ruší, doplňují a tvoří melodický celek. Silnou stránkou Klausových textů je právě jejich tíživá atmosféra, precizní práce s jazykem a kafkovské tápání v nejasném světě plném absurdních jevů.

Temný příběh bez jasných kontur nás zavádí do lesa, který nedávno vyhořel – všude je cítit zápach spáleniště, vše je opálené a temné... V těchto kulisách se objeví Lukas, jakýsi mladičký Siegfried, bájný archaický hrdina, který nezná své kořeny a svého otce. V barbarské a nelítostné přírodě jej vychovala učitelka Kathrin, odešla tam s ním z města. Je stylizována jako lesní víla,  s vlajícími šaty a rozpuštěnými vlasy. Do téměř orestéovské zápletky hledání otce a viny vstoupí ještě policista Peter, pátrající po pachateli požáru, mezi ním a Kathrin vzniká náklonnost, jež zřejmě upomíná na nejasnou společnou minulost. „Musíme zachovat místo činu,“ říká Peter záhadně. Ještě je tu tajemný ahasverský potulný včelař Wim s temnou a taktéž nejasnou minulostí... Wima s Lukasem spojuje jedna věc – hluboká nenávist k přírodě... Z příběhu se stává hudební melodrama a tíživá balada - je jeden z nich otcem Lukase?

Podtitul hry zní „hudební hra“. Při premiéře v rámci Festspiele v Salcburku v srpnu 2012 produkci doprovázela dechová kapela Musicbanda Franui, herci své party dílem mluvili a dílem zpívali, experimentální a precizní produkce na hranici opery sklidila pochvalné recenze, zejména pak výkon třináctiletého představitele Lukase.

Rozhlasovou verzi připravuje v roce 2017 Český rozhlas.


Zpět  |  Nahoru  |  Tisk

Česky / English