Moritz Rinke (Německo)
CAFÉ UMBERTO
z němčiny přeložila Barbora Schnelle
8 m, 3 ž
Rinke svádí dohromady několik partnerských dvojic na pozadí prostředí Úřadu práce. Původně komické situace se během doby proměňují až ve stavy kafkovského ohrožení, jestliže je ve hře vůbec prostor pro komiku, tak má absurdní (automat, který se osamostatňuje) a černý ráz (např. prodej návodů na zcizení mercedesu). Hra se z větší části odehrává na Úřadu práce, který se stává symbolem odlidštěné, automatizované společnosti. V Německu žije v současnosti 4 790 000 nezaměstnaných a boj s nezaměstnaností je každodenním centrálním politickým tématem. Rinke nehledá z této situace konkrétní politická východiska, ale pokouší se rozkrýt nutnost změny celkového postoje společnosti ve vztahu k práci a výdělku, zrušit axiologické napojení lidského života na tržně-ekonomické mechanismy. Je jisté, že v naší společnosti bude stále většímu počtu lidí ubývat práce a přibývat „volného času". Rinke cituje např. sociologa Jeremyho Rifkina, který hledá řešení této situace ve vytvoření postindustriálního sektoru, kde bude mít svou stálou hodnotu např. jakákoliv obecně prospěšná činnost. Hlavním nositelem těchto společenských vizí a utopií je Jaro, nezaměstnaný hudebník, který si hodlá znovu „přivlastnit čas" a požaduje „Novou práci" bez závislosti na finančním výdělku. V centru dějové linie hry stojí tři milostné příběhy, na jejichž tragickém troskotání se podílí neutěšený stav společnosti. Úřad práce v čele s jeho šéfem Herzbergem automatizuje v rámci racionalizace svých služeb veškerou agendu a tím jen potvrzuje naprostou mentální neúčast státu na situaci nezaměstnaných. V Rinkeho drasticky globalizovaném světě pak vládnou za pomyslnými dveřmi „Pracovní agentury" jen pouštní podmínky, veškerá produkce je pryč, přesunuta do Číny a jiných východních zemí. Člověk zůstává státem ponechán svému osudu, a tak se všechny utopické vize nového řešení uspořádání společnosti jeví jako prázdné fantasmagorie již napůl vyšinutých postav. Je to hra, která se snaží postihnout sociální problém nezaměstnanosti v jeho konkrétních konturách.
Hra Café Umberto byla po premiéře v Düsseldorfu (září 2005) inscenována v krátkém časovém odstupu v Hamburku, Brémách a Bielefeldu. Tím se toto drama stává momentálně nejhranější současnou hrou na německých jevištích a je ilustrací toho, jak vyhledávané jsou v německém divadle hry s aktuálně-politickou tematikou.
Text hry vyšel v časopise Svět a divadlo 5/2006.