Barbora Baronová
ALTER EGO / HOŘKÉ MANDLE
1 ž nebo 2 ž
Hořké mandle je hra pro dvě herečky. Nositelem hlavního tématu svědomí je poněkud bláznivá stařena, která v blízkosti smrti účtuje se svým životem. Protipól jí vytváří mladá Filemona, která, ač žije v realistickém světě, je přitahována iracionálností a podivným světem stařeny a v jistém ohledu se stařeně nápadně podobá. S příchody a odchody Filemony se postupně rozkrývá charakter stařeny (která s velkou oblibou vede estetické řeči o nádheře svého těla, věří v kouzla a sílu bylin) a její minulost.
Pohybujeme se tu na pomezí reality a snu (vzpomínky). Hra je zakotvena do pokoje stařeny, zaneseného za léta spoustou harampádí. Inscenace je vystavěna na kontrastu až realistického pojetí v prvním dějství, ve kterém se však přesto dějí bláznivé věci, a imaginace v dějství druhém. První dějství, působící groteskně a komicky, vrcholí rituálem kouzlení, na které se po celou dobu obě postavy chystají. V druhém dějství, laděném poeticky, se přesouváme do vzpomínek stařeny, které se tu znovuzpřítomňují díky Filemoně.
Důležitou roli hraje světlo. Motiv světla a tmy se také nesčetněkrát objevuje v textu jako symbol lidského prohlednutí, a naděje, nebo naopak bolesti a hříchu.
Dialogy Stařeny a Filemony jsou často vedeny s nadsázkou. Hloubka a tragičnost tu není prvoplánová, ale skrytá a celkově působí hra groteskně.
Text má velmi zajímavou vnitřní tenzi - umně kloubí jazykový humor, konverzační lehkost a absurdní jednání stařeny s tragičností stařenina osudu. Na inscenaci je mimo jiné přitažlivé, že autorka psala hru přímo pro herečku Ljubu Skořepovou a v jistém ohledu opravdu vystihla její životní postoje - pro diváky může být také poutavé, že mezi oběma herečkami je věkový rozdíl 60ti let.
Hra měla premiéru pod názvem Hořké mandle v divadle A Studio Rubín.