Zuska Petr


Choreograf a tanečník

 

V roce 1994 vystudoval choreografii a režii na hudební fakultě AMU v Praze. Svou interpretační profesionální dráhu začal v Tanečním divadle souboru VUS University Karlovy. Poté se stal členem Pantomimy Na zábradlí Ladislava Fialky. Významnou fází v jeho kariéře se stalo angažmá v Pražském komorním baletu, kde působil v letech 1989 až 1992 jako člen a od roku 1994 jako hostující umělec. Zde se setkal s choreografiemi Pavla Šmoka, Jiřího Kyliána, Roberta Northa, Gerharda Bohnera a dalších.
V letech 1992 až 1998 působil jako sólista baletu v pražském Národním divadle. Zde ztvárnil mnoho tanečních rolí, např. Dvojník v představení Malý pan Friedemann (1993), Norman Bates v baletu Psycho (za tuto roli získal cenu Českého literárního fondu a cenu Thalie za rok 1993), roli Čajkovského ve stejnojmenném baletu, roli tanečníka Jerryho v představení Někdo to rád...(1994), sólové části Kyliánovy Polní mše a Návrat do neznámé země, roli Dona Josého v baletu Carmen (za kterou byl oceněn Thalií za rok 1997). Dále to byla role Tybalta v baletu Sergeje Prokofjeva Romeo a Julie, role básníka Jesenina v díle nazvaném Isadora Duncan, příběh slavné tanečnice (1998).
Od roku 1990 vytvořil mnoho choreografických projektů pro divadlo, taneční skupiny, Českou televizi, pro pražskou Taneční konzervatoř, Pražský komorní balet, Laternu Magiku a Národní divadlo v Praze. K velkého výčtu choreografií tohoto období patří: Ven z hlubin, Adagietto (1994 cena Českého literárního fondu), Šibeničky, (1994 cena Českého literárního fondu), Seul, inspirováno šansony Jacquese Brela (1995), dívčí duet V mlhách na hudbu Leoše Janáčka (1996 cena za Nejlepší choreografii), celovečerní férie Komboloi (1997) na hudbu Zbyňka Matějů a Sonáta, opět na hudbu Leoše Janáčka.
V roce 1998 přijal Petr Zuska angažma v mnichovském baletu, který vedl Philip Taylor. Zde tančil sólové role v choreografiích Philipa Taylora, Jiřího Kyliána, Ruie Horty. V roce 1999 nastoupil v baletním souburu divadla v Augsburgu, kde spolupracoval s mladým německým choreografem Jochenem Heckmannem a kromě tance se věnoval i choreografii. Byl oceněn prestižní cenou Dom Perignon v kategorii mladých choreografů za Triple self na klavírní trio e moll Dmitrije Šostakoviče. Tato choreografie byla poté zařazena do repertoáru hamburského baletu.
V roce 2000 se stal sólistou v Les Grands Ballets Canadiens v Montrealu. Zde ztvárnil např. roli Dona Josého v baletu Carmen z dílny progresivní holandské choreografky Didy Veldmanové. Tančil v dílech světoznámých choreografů, jako jsou např. Jiří Kylián, Nacho Duato, a Ohad Naharin. Zúčastnil se mnoha Gala představení v Kanadě i v Německu, kde se uplatňoval jako tanečník i jako choreograf. V tomto období vytvořil pro Semper Opera v Drážďanech balet Ways (2001) na hudbu Arvo Pärta, v roce 2002 pro balet Laterny Magiky Les Bras de Mer na hudbu Yanna Tiersena. Další choreografie, Mariin sen, byla poprvé interpretována Pražským komorním baletem. Pro baletní soubor Litevské Národní opery vytvořil balet s názvem Clear Invisible.
Od července 2002 je Petr Zuska uměleckým šéfem baletu Národního divadla v Praze. Kromě své choreografické práce se zde představuje v mnoha sólových rolí současného tanečního repertoáru. Pro tento soubor vytvořil choreografii Mezi horami v rámci složeného večera nazvaného Zpěvy země. Jedná se o výběr několika českých a moravských písní upravených a interpretovaných skupinou Čechomor. Dále vznikla choreografie Ways 03 na hudbu Arvo Pärta. V roce 2005 Petr Zuska režíroval pro balet Národního divadla vlastní projekt s názvem Baletománie, ve kterém i sám účinkuje. Jeho dalším dílem rovněž pro baletní soubor Národního divadla je choreografie celovečerního baletního drama na hudbu Zbyňka Matějů s názvem Ibbur aneb Pražské mystérium. Toto přestavení je inspirováno novelou Gustava Merinka Golem. Balet Národního divadla má v současné době na repertoáru i rannější choreografie Petra Zusky, a to Les Bras de Mer v rámci složeného večera Rodinné album a Mariin sen v představení Baletománie.
V tomto období vytvořil Petr Zuska ještě balet Bolero (2003) pro Taneční konzervatoř v Praze a choreografii s názvem Last Photo...? (2004), inspirovanou hrou Samuela Becketa Last Tape, pro baletní soubor v Augsburku. V březnu 2005 byl pozván primabalerínou Mariinského divadla Dianou Visnevou, aby v rámci jejího slavnostního benefičního představení spolu ztvárnili choreografii Les Bras de Mer, která zůstala i nadále na repertoáru Mariinského divadla. V současné době je představení Les Bras de Mer i na repertoáru Dánského Královského divadla v Kodani.
Další choreografií Petra Zusky je Requiem, které v březnu 2006 u příležitosti 250. výročí narození W.A.Mozarta uvedlo Národní divadlo v rámci představení Mozart? Mozart!.
Na jaře roku 2006 oslovil Petra Zusku Youri Vamos, šéf baletu v Düsseldorfu, aby se podílel na vytvoření netradičního baletního představení. Vznikla tak choreografie A little Extréme, která je podkreslena hudbou ve stylu hip hop a rap

Od roku 2002 je uměleckým šéfem Baletu Národního divadla v Praze.

 

Pro Balet Národního divadla vytvořil například choreografii Mezi horami (2002), Ways 03 (2003) na hudbu Arvo Pärta, Mariin sen v rámci Baletománie (2005), celovečerní balet Ibbur aneb Pražské mystérium (2005); Mozartovo Requiem (2006), celovečerní BREL-VYSOCKIJ-KRYL / Sólo pro tři (2007), Extrém a A Little Touch of The Last Extreme (2009), Romeo a Julie (2013) a kratší choreografie Déja vu, Lyrická a Empty Title, Way out, Ej lásko, které byly často uváděny na mezinárodních i domácích gala.

V roce 2014 měla v Národním divadle v Praze premiéru v rámci inscenace Česká baletní symfonie II Zuskova nová choreografie Stabat Mater na hudbu Antonína Dvořáka.

Na světových jevištích jsou uváděna také jeho další díla: Triple Self, Clear Invisible, The Last Photo...?, Les bras de mer, A Little Extreme, Svěcení jara, 1. symfonie D-dur Gustava Mahlera, Bolero Maurice Ravela atd. V roce 2011 vytvořil Petr Zuska světovou premiéru baletu Smrt a dívka na hudbu Franze Schuberta pro Les Ballets de Monte-Carlo, v roce 2014 uvedl dílo D.M.J. 1953-1977 v Boston Ballet.

Za svou choreografickou tvorbu získal řadu význačných ocenění, jako jsou Prix Dom Perignon, cena Originální choreografie v Soutěžní přehlídce moderního tance, cena Nejlepší choreografie roku, atd.

Se svou taneční kariérou se rozloučil v lednu 2014 na jevišti Národního divadla v roli Alexeje Karenina v baletu Anna Karenina.

 

http://www.petrzuska.cz/


Zpět  |  Nahoru  |  Tisk

Česky / English