Villqist Ingmar


 

*1960

historik umění, dramatik, režisér

 

První hru nazvanou Siedzący na murku (Sedící na zídce) napsal Villqist v roce 1978, ve svých osmnácti letech. Druhým jeho dramatickým pokusem byly Szczury (Krysy) - hra o třech aktech odehrávající se ve dvacátých letech v Berlíně, při jejímž psaní se inspiroval malířstvím umělců Neue Sachlichkeit.

S herci začal Ingmar Villqist spolupracovat v roce 1993, kdy s filmařem Leszkem Ptaszyńskim pořizoval videozáznam svých dramatických Miniatur. Teatr Kriket z Królewskiej Huty vznikl o něco později. Tehdy se Villqist setkal s dvojicí herců Izabelou Walczybok a Robertem Stefaniakem, kteří prošli praxí v amatérském divadle, v pantomimě i v různých divadelních vzdělávacích programech. Villqist jim v roce 1998 nabídl spolupráci na inscenaci své hry Oskar a Ruth (Oskar i Ruth), kterou později uváděli na různých festivalech a přehlídkách divadel malých forem po celém Polsku, kde získala řadu prestižních ocenění.

Rozhodující obrat nastal ve chvíli, kdy o autorovi a jeho tvorbě napsal v Gazetě Wyborczej divadelní recenzent Roman Pawłowski článek nazvaný Czas Villqista (Villqistova doba, 17.11.1999). V listopadu téhož roku se uskutečnila původní premiéra Helverovy noci (Noc Helwera) v autorově režii v Teatrze Śląskim v Katovicích. Tato hra vzbudila obrovský zájem a v následujících dvou letech byla uvedena v celé řadě polských divadel. Neméně přitažlivé a hojně inscenované jsou rovněž jeho jednoaktovky z cyklu Beztlenowce (Bez kyslíku). Následovaly v rychlém sledu premiéry her Entartete Kunst (2001), Preparáty (2001), Helmutek (2002), Sprawa miasta Ellmit (2003).

Oblíbenou formou prezentace Villqistových her je i takzvané scénické čtení. Tímto způsobem se s autorovým dílem mohla seznámit také kulturní veřejnost v Německu, ve Švýcarsku a také v Čechách (2001, Eliadova knihovna Divadla Na Zábradlí - Helverova noc, 2002 tamtéž - Bez kyslíku a Kostka sádla s bakaliemi).

Volba dramatu jako optimální formy podle autorových slov úzce souvisí s předmětem jeho celoživotního zájmu a s tím, čím se zabývá odedávna: s výtvarným uměním a vůbec s uměními vizuálními, tedy i s filmem a s divadlem. Z autorovy profese a osobního zaujetí vyplývá i jeho příklon k severské dramatické tradici a kultuře: „Severské země, skandinávská literatura a umění, dějiny tohoto území, jsou mi neobyčejně blízké a inspirující, významná je též tradice umění dvacátého století, německy psané literatury a amerického dramatu. /.../ Důležité pro mě bylo a je období evropského modernismu z přelomu 19. a 20. století, kultura ve dvacátých a třicátých letech v severských zemích a v Německu. Někdy jsou to spisovatelé, jejichž dramata už nikdo nevzkřísí, o nichž se nehovoří, neboť se zdají být anachroničtí, ztracení."

Velmi si váží osobnosti a tvorby Ingmara Bergmana, nejen jako filmaře, ale především jako autora scénářů a dramatických textů. „Můj pseudonym vznikl na počest tohoto vynikajícího umělce, ale také jako vyjádření pokory vůči tomuto velkému spisovateli. A také vůči ostatním velkým skandinávcům, Strindbergovi, Villqist si u svých skandinávských vzorů dokonale osvojil schopnost vystavět drama především na fabuli, techniku, podle níž všechny nejdůležitější události příběhu se odehrály už před zvednutím opony a to, co sledujeme, je následek, vyústění kdysi provedených činů.


Zpět  |  Nahoru  |  Tisk

Česky / English