(*1948, Slovinsko)
dramatik
Dnes ve světě nejznámější soudobý slovinský prozaik, dramatik a esejista, se narodil 13. dubna 1948 v Mariboru, kde vystudoval právo. Zprvu pracoval jako novinář, poté jako filmový dramaturg, nyní působí jako šéfredaktor nakladatelství Slovenska matica v Lublani. Roku 1974 byl tři měsíce ve vězení pro „šíření nepřátelské propagandy". Jeho literární tvorba je vcelku rovnoměrně rozložena mezi prózu, dramatiku a esejistiku. Debutoval knihou povídek Romanje gospoda Houžvičke (Putování pana Houžvičky), v 70. letech následovaly ještě romány Petintrideset stopinj (Pětatřicet stupňů) a Galjot (Galejník, česky 1990) a kniha dvou novel O bledem hudodelcu (O bledém zločinci). Z 80. let pochází většina jeho dramatických děl: televizní hra Nenavadni dogodki v Kotu ali morebitna vrnitev in ponovno izginotje Jožefa Dremla (Neobyčejné události v Koutu aneb pravděpodobný návrat a opětovné zmizení Jožefa Dremla), drama Disident Arnož in njegovi (Profesor Arnož a ti jeho, česky v revui Světová literatura 4/1986), scénář Razseljena oseba (volněji: Rozparcelovaná osoba); tyto tři hry vyšly v knize Blodniki (Bloudivci). Další dramata: Veliki briljantni valček (Velký brilantní valčík, česky v revui 150 000 slov, Paris 1988), Dedalus, Klementov padec (Klementův pád), Zalezujoč Godota (Špiclování Godota, česky v revui Svět a divadlo, 4/1992), tyto tři přinesla kniha Tri igre. Vedle několika méně významných her, zčásti pro rozhlas a televizi, a jedné dramatizace zbývá pak už jen drama Halštat z roku 1994.
90. léta byla zvlášť plodná pro Jančarovu prózu. Po románu Severni sij (Severní záře) z roku 1984 vyšel devět let nato román Posmehljivo poželenje (česky 1999 pod názvem Chtíč chtíc nechtíc). Šest delších či kratších novel vydal Jančar už roku 1985 v knize Smrt pri Mariji Snežni (Smrt u Panny Marie Sněžné) a na ně navázaly soubory převážně kratší prózy v knihách Pogled angela (Pohled anděla) a Augsburg in druge resnične pripovedi (Aušpurk a jiné skutečné příběhy) - český výběr z těchto tří děl vyšel pod názvem Pohled anděla (1995). Rok 1998 znamenal pro Jančarovu prózu hned dvojí přírůstek: vyšel román Zvenenje v glavi (Znění v hlavě) a sbírka novel Prikazen iz Rovenske (Přízrak z Rovenské - česky by měla vyjít 2001). Esejistická tvorba Draga Jančara čítá od 80. let po dnešek osm knižních souborů, např. Sproti (Zároveň), Terra incognita, Egiptovski lonci mesa (Egyptské hrnce masa) atd. Jde vesměs o eseje reagující živě na současný stav světa a je příznačné, že mezi jeho esejem a prózou někdy nelze vést ostrou dělicí čáru. U nás byl vydán knižní soubor čtrnácti esejů Prodloužená minulost (1998) a četné eseje vycházejí porůznu časopisecky. Jsou hojně vydávány i v cizině, stejně jako jeho próza a dramata. Tato díla tam získávají i vysoká ocenění - roku 1994 byla knize Ausburg v Německu udělena Evropská cena pro krátkou prózu.
Příčinu Jančarova celosvětového úspěchu nutno vidět v tom, že tento břitký, pronikavý a nesmiřitelný duch krátce po svém debutu našel pro svou zásadní nespokojenost s nedokonalou tváří světa odpovídající formu jak v próze a eseji, tak v dramatu. Je to forma výsostně umělecká, která se nespokojuje s pouhou jevovou podobou věcí a chce i skrze detaily a zdánlivá marginália pronikat k podstatnostem, a to jak v čase (minulém i přítomném), tak ve vrstevnatosti lidského nitra. Nedopovězenost, pouhé poodkrývání hloubek, absence laciných závěrů, to vše vede k vytváření zvláštního fluida, které dovede neodolatelně zapůsobit na senzibilitu čtenáře i diváka.