(*28.5.1961)
Režisérka
Výrazná osobnost současné české divadelní režie, se narodila v Karlových Varech. Začínala jako tanečnice, vystudovala operní zpěv na brněnské konzervatoři a věnovala se studiu choreografie
u Pavla Šmoka na pražské HAMU. Přestože se od devadesátých let 20. století pracovně orientuje převážně na činohru, můžeme v jejích režiích hudební i tanečně-choreografickou zkušenost vystopovat. Důraz na herce, velká péče věnovaná stylizaci pohybu na jevišti a důležitost hudební stránky inscenace dokonce její činoherní režie charakterizují. V centru nestojí jen text, ale celý jevištní obraz - v tom možná můžeme spatřovat vliv nonverbálního tance. „Práce s herci je asi to nejpodstatnější, co mě při inscenování textu zajímá. Sázím na příběh, dobrého autora a kvalitní herce," řekla Věra Herajtová v rozhovoru pro Lidové noviny. Jméno Věry Herajtové ještě jako choreografky je spjaté s jednou z prvních porevolučních velkých muzikálových produkcí Les Misérables (Divadlo na Vinohradech, 1992). Pak už spíše jako činoherní režisérka respektive umělecká šéfka měla možnost dlouhodobě ovlivnit tvář Městského divadla Zlín (1992-1999) a Západočeského divadla v Chebu (2000-2005). Ve Zlíně se věnovala také pedagogické práci na Vyšší odborné umělecké škole. Jako hostující režisérka zanechala svoji stopu českých i moravských divadlech.
Zlín
Ve Zlíně se Věra Herajtová podílela zhruba na třech desítkách především činoherních inscenací. (v soupisu inscenací z této doby však figuruje také muzikál a opereta). Žánrový záběr je široký. Zajímavé je, že už ve Zlíně se Herajtová dostala ke hře Johna Pielmeira Agnus Dei, se kterou později uspěla v chebském Západočeském divadle. Za připomenutí stojí dále inscenace Probouzení od Juliana Garnera s tekoucí řekou na jevišti. Kde ve své první velké roli - mentálně postiženého muže Johannese, zazářil Michal Marek (tehdy student druhého ročníku zlínské herecké školy). Největším triumfem ale byla inscenace Júdit (premiéra 8. května 1999). V této inscenaci získala představitelka titulní role Helena Čermáková - Cenu Thálie 99. Křivánkova hra byla v roce 1998 nominována na Cenu Alfréda Radoka.
Cheb
Působení režisérky a umělecké šéfky Věry Herajtové vděčí chebské divadlo za vlnu laického i odborného diváckého zájmu. Divadlo v té době také obnovilo zájezdovou činnost. V Chebu pokračovala Herajtové spolupráce s Rostislavem Křivánkem nad starozákonními tématy, tentokrát to byla režie jeho dramatu Rút. Inscenace uspěla na pražské přehlídce regionálních divadel České divadlo. V sezóně 2000/2001 získala cenu za nejlepší ženský herecký výkon Radmila Urbanová za titulní roli. Dalším úspěchem byl návrat ke hře Agnus Dei od Johna Pielmeiera. V sezóně 2003/2004 porota na přehlídce České divadlo tuto inscenaci ocenila dokonce čtyřikrát. Cenu za nejlepší ženský herecký výkon si odnesly Eva Navrátilová za Matku Miriam Ruth, Jarmila Vlčková za Doktorku Livingstone a Sylvie Krupanská za Agnes, inscenace dostala také cenu za režii respektive umělecký počin. Za svého působení v Chebu přizvala na post dramaturga dramatika Miroslava Bambuška, s nímž se například snažila divadlo znovu vtáhnout do (této lokalitě vlastního) česko-německého kontextu.
Hostování
Z pohostinských režií vzbudila rozruch inscenace Williamsovy hry Tramvaj do stanice Touha v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě (premiéra 27. října 2001), kde do hlavní ženské role Blanche Dubois obsadila muže. Duši ženy v mužském těle, nezapomenutelně ztvárnil Milan Kačmarčík. Nebyla to žádná režijní exhibice, ale originální, účinná a kritikou i diváky oceňovaná interpretace slavného textu.
Připomeňme si slova Vladimíra Justa v Literárních novinách - „ ... Druhým kontroverzním Williamsem, který mě doslova nadchl a budu z něj ve svých divadelních sloupcích v těchto novinách ještě hodně dlouho těžit, byla Tramvaj do stanice Touha v NDM (režie: Věra Herajtová j.h., scéna: Jan Štěpánek j.h., hudba Vladimír Franz, úprava: V. Herajtová a Marek Pivovar). „Přepis" do současnosti se i tentokrát konal
ve smyslu větší krutosti klíčových postav: Fišarův Stanley je dokonalým koncentrátem všech pocitů, předsudků a fóbií „většinové společnosti" vůči jakémukoli druhu jinakosti, z něhož roste xenofóbie a rasismus. Podnětem jsou však často docela nevinné, přirozené a „zdravé" reakce organismu, který se brání proniknutí cizího živlu do svého hodnotového teritoria. Zvláště když ten živel je tak nesnesitelně afektovaný. Doslova: strojený a předstírající něco jiného, než čím (kým) je. A opět: neznám dokonalejší koncentrát takové jinakosti, než je Williamsova Blanche Dubois. V Ostravě ji však hraje, a to je hlavní posun představení oproti předloze - posun po mém soudu zcela po duchu, byť nikoli po liteře hry -, vycpaný herec s parukou, Milan Kačmarčík... Ostravská Blanche Dubois je tedy travestit - to je vražedné Blanchino tajemství, které bez jediné textové změny ( ! ) sdělí Stanley nápadníkovi Mitchovi (tuto křehčí, nesmělou variantu koncentrovaných většinových pocitů hraje znamenitě Tomáš Jirman). Posun je tak dalekosáhlý (a zároveň riskantní), že si zasluhuje, stejně jako další podněty z Ostravaru, samostatnou úvahu v jednom z příštích sloupků. Zatím jen závěrem tolik: Kačmarčíkova Blanche, to je výkon, jaký jsem na českém divadle neviděl snad celá desetiletí. Ani stopa po „homosexuální" šarži, po koketérii s publikem. Tragikomedie "jinakosti", masky a podstaty, pozérství a citu zůstává zachována až do konce představení, kdy jsem po dlouhé době intenzivně pocítil to, co Aristoteles nazývá katarzí." (V.Just)...
Připomeňme také její obrazivou inscenaci Grabbeho hry Don Juan a Faust opět v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě (premiéra 17. května 2003) Eurípidovu Médeiu (Divadlo: F. X. Šaldy Liberec premiéra - 1. prosince 2006.), se skvělou Markétou Tallerovou v titulní roli nebo Vančurovu Marketu Lazarovu (premiéra 16. února. 2008 v Horáckém divadle v Jihlavě).
Plány
Na podzim tohoto roku uvede Středočeské divadlo Kladno v její režii inscenaci hry Karola Sidona - Labyrint, cirkus podle Komenského (premiéra 29. listopadu. 2008). V dalším roce se s její režií můžeme potkat v Klicperově divadle Hradci Králové, kde pohostinsky nastuduje Čapkovu Věc Makropulos (premiéra 14.března 2009). V Městském divadle v Mostě to bude hra Reginalda Rose - Dvanáct rozhněvaných mužů (premiéra 24. dubna 2009) a na podzim 2009 chystá (pro Divadlo F. X. Šaldy Liberec) Hru o lásce a smrti Romaina Rollanda.
________________________________________
Významná ocenění - přehled
Cena Thálie 99
* Cena za nejlepší ženský herecký výkon Heleně Čermákové, představitelce titulní role v inscenaci hry Júdit od Rostislava Křivánka v Městském divadle Zlín.
České divadlo 2000 - 2001
* Cena za nejlepší ženský herecký výkon Radmile Urbanové, představitelce titulní role v inscenaci hry Rút od Rostislava Křivánka v Západočeském divadle Cheb.
České divadlo 2003 - 2004
* Cena za režii / výjimečný umělecký počin pro inscenaci Agnus Dei od Johna Pielmeiera v Západočeském divadle Cheb.
* Cena za nejlepší ženský herecký výkon Evě Navrátilové za roli Matka Miriam Ruth v téže inscenaci.
* Cena za nejlepší ženský herecký výkon Jarmile Vlčkové za roli Doktorka Livingstone v téže inscenaci.
* Cena za nejlepší ženský herecký výkon Sylvii Krupanské za roli Agnes v téže inscenaci.