dramatik
Divadelní kritika označuje Bolaňa za nejaktivnějšího a nejpolemičtějšího galicijského autora. Od roku 1978 si dokázal vytvořit vlastní styl, který nesklouzává k napodobování cizích modelů, tak jak tomu běžně dochází v panoramatu dramatické tvorby na Pyrenejském poloostrově.
Bolaňo založil vlastní divadelní soubor „Teatro Antroido" (Divadlo Masopust, 1974) a začal pro něj psát. Pak se dlouho věnoval filmu (z politických důvodů) a až vyhlášení několika cen v oblasti dramatické tvorby na začátku 90. let, které zaručovaly vítězným pracím jejich uvedení, přivábilo Bolana zpátky ke psaní. Prvním textem této nové etapy byl Saxo tenor (1991), uvedený s obrovským úspěchem v překladu v Madridu. Po šesti letech se tedy vrátil k divadlu a založil nový soubor „Teatro do Aquí" (Divadlo Tady od nás, 1992). Kromě své spisovatelské činnosti byl tedy Bolaňo divadelním ředitelem, režisérem, hercem, osvětlovačem a scénografem v jedné osobě.
Při výčtu všech úspěchů nesmíme zapomenout zmínit, že se v roce 1993 stal Bolano díky hře Días sen gloria finalistou „Premio Nacional de Literatura" (Národní cena za literaturu) v sekci divadelní tvorby. Jeho rivalem nebyl nikdo menší než sám Alfonso Sastre (významný španělský dramatik), kterému byla cena nakonec udělena.